9. července 2019

Těžko se píše vesele - napsala Veronika Fischerová

Máme napsat veselý odstavec. Stačí úplně malý, klidně jedna věta. Tak to je v pohodě. Napíšu něco z dětství nebo o synovi, protože děti zaručeně rozesmějou...
No jo, ale co to je veselý? Stačí, že to není smutný? Musí mě to rozesmát?
Přemýšlím, jaké veselé odstavce znám. Nic mě nenapadá. Odjakživa mám radši příběhy, které jsou smutné a končí špatně, protože mi připadají víc ze života.

Třeba by se dalo někde něco opsat, přece ani lektorka kurzu psaní nemůže znát všechny veselé texty. Veselý chlapec, Veselý turista, Veselý ufon…vyskočí na mě názvy písní poté, co zadám do googlu heslo „veselý text“.
Volám s mámou. Je jí sedmdesát, tak toho zažila o něco víc než já.
„Nemáš něco veselýho, co bych mohla použít na kurz psaní?“ „Tak napiš, jak si babička poslala sama sobě 15 vánočních pohledů.“
„Ježiš, to je divný, tomu nikdo neuvěří.“
„No, ale to se fakt stalo. Měla bych i jiný historky, ale to bych se musela dovolit táty, jestli ti je můžu říct.“
Nemůže. Tak nic. Budu to muset vymyslet sama. 

Žádné komentáře:

Okomentovat