8. července 2019

Nadpřirozená péče - napsal Yakeen


Kanalizační systém v Indii se rodí a vyvíjí. Tam, kde dřív byly jen strouhy u cesty, jsou otevřené kanály. Kde byly otevřené kanály, tam se zavírají betonovými deskami a to se děje postupně a za pochodu.
(Doufám, že se teď nikdo neošklíbáte! U nás na Hluboké jsme ještě ani nezačali!)
V Gokarně, ve státě Karnataka, kde jsme teď, jsou kanály již z velké části zakryté, ale sem tam ještě ne. Mám rád indická rána s lokálními zemědělci nabízejícími zboží a s motocyklovými rozvážeči všeho možného. Probouzející se Indii.
Šel jsem pro jogurt a banány. Najednou mne vyrušil hororový pohyb na periferii vidění. V odkrytém kanále, uprostřed toho, co v kanalizaci bývá, jsem zaznamenal pohyb čehosi obrovského. Cosi gigantického se zvedlo a stékaly po tom mazlavé zbytky.
Ten pohyb měl v sobě přitažlivou sílu ošklivé dopravní nehody. Neodolal jsem. Bylo to prase jako prase. Pro něco takového bylo jen jedno jediné, překvapivé vysvětlení. Ve svaté hinduistické vesničce na pobřeží Indického oceánu žijí křesťané! Nikdo jiný by takové zvíře nejedl ani nechoval.
Křesťané jsou vůbec pověstní všežravci. To oni jedí indické krávy. Tyto pochodující kontejnery celý život na ulicích jedí odpadky, Indové je jen dojí, a když zestárnou, prodají je křesťanům. Takhle symbioticky žijí v Indii různá náboženství. Tohle je pravděpodobně poslední zpráva z této kratičké návštěvy. Nevím, jestli hříšné nebo směšné tři týdny. Je to málo. Zítra ráno na Goa nasedneme na letadlo a pozítří ráno jsme v Praze. (Filipe, prosím tě, připomínám, v osm. Těšíme se na tebe.)
Gokarna je to místo, co nahradilo Gou poté, co ji objevila ruská střední třída. Jezdím sem 15 let a je to pořád eko-bio-fair-trade-paradise!
Dobře, abyste dostali férové ceny i pro vaši peněženku (tím myslím za celodenní obletování včetně třech jídel, spousty kávy, sody atd. pro dva za 180 Kč), musíte dnes jít po prázdné krásné tropické pláži dva kilometry. Jinak zaplatíte 250!
Ale vesnička má díky starobylým chrámům a davům poutníků pořád indickou magičnost a navíc tady potkáte spoustu excentrických Evropanů, kteří tohle místo zdobí.
Musím vám vyprávět o Čapáty expresu. To je prastarý moped s amatérsky udělanou stříškou, která umožňuje s ním jezdit i v největších vedrech. Vepředu nápis hlásá Čapáty expres a zezadu Son of the beach. Unikátní modýlek patří Belgičanovi, který na něm brázdí indický subkontinent už 23 let. Potkal jsem ho před patnácti lety v Himalájích, před čtrnácti  na Goa a včera tady. Mužík neurčitého věku jen trochu víc zešedivěl, ale rozesmáté nadšení z něj září pořád.
Jo, taky jsem jeden večer umíral. Čtyřicítka horečka a strašný průjem. Zase jsem jednou učil Satyu PIN ke kartě a dělil majetek. Ale druhý den přece jen vyšlo slunce a již o den později jsem byl ok.
A tak jsme jeli spacím autobusem celou noc, asi deset hodin, sem do Gokarny, těch 415 km z Bangalore. Za 160 Kč na osobu jsme dostali kóji s matrací pro dva. Byla dlouhá přesně 185 cm. Vím to, protože jsem se mohl zapřít nohama a hlavou, a když jsme kličkovali přes hraniční hory, převalil jsem se na Satyu jen výjimečně.
Indie je nadpřirozená, Indie je magická!
Bagvan Sri Ramana Maharši se o nás vzorně stará. Védy říkají, že když se dostaneš do zubů gurua, je to jako když se do tebe zakousne tygr. Nemáš šanci utéct. To se stalo i nám.
Představte si to!
Najít místo odjezdu spacích autobusů v desetimilionovém Bangalore je oříšek. Internet odkazuje na blok 9. To je oblast o počtu obyvatel menšího českého okresního městečka, kde by ale v jednu chvíli byli na návštěvě všichni příbuzní všech jeho obyvatel.
Zastavili jsme na okraji tohoto mumraje a ptali se. Nikdo o sleepingbusech nikdy neslyšel. No bodejť by jo! Oni totiž jezdí od bloku 4. Tam nás dovezl městským autobusem a pak dovedl laskavý pán, kterého nám poslal no kdo? No přece Bagvan.
Stejně tak se stará o moji literární tvorbu! Několik dní, řekněme týden, jsem pracoval na povídce do nové povídkové knihy, která by měla vyjít někdy na podzim. Začal jsem zeširoka, rozvyprávěl jsem se. No a pak, včera ráno, pár klávesových zkratek a šup! Všechno mi Bagvan smazal!
Úplně jsem ho slyšel: „Můj milý Yakeene, máš na víc!" (Nebo tak něco, mluvil v tamilštině.) A musím říct, že s novou verzí jsem mnohem spokojenější. Díky Bhagvane!
Tak takhle opečovávaní se blížíme domů. Kéž Bhagvan dá, ať je to takto pohodlné a milé.
Tak Bhagvan s vámi.

yakovo.blog.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat