16. července 2019

Jsem kostka cukru - napsal Martin Tomášek

"Je tu tma a vlhko. Kde to jsem?"
"V kredenci. A neboj, dlouho tu nezůstaneš," ozve se ze tmy těsně vedle mě.
"Ani já ne," pokračuje hlas, než stačím položit jakoukoliv otázku. "Nevím, co se tam venku děje, ale vždycky se tu dvakrát denně otevřou dvířka a vynikne sem prudké světlo. S ním vždycky zmizí několik kamarádů a už je nikdy nevidíme."
"Co se jim stane?"
"Nevím, ale asi dopadneme stejně a nebude to nic hezkého, obávám se..."
Sotva to ten neznámý dořekne, slyším zvonek u dveří.
"A je to tu!"
"Ahoj, dáš si kafčo, viď?" zvenku se rozléhá ženský hovor.
"Jasně."
"Sladíš?"
"Prosím, dva cukry a se smetanou."
V kredenci se rozzáří světlo.
"Bacha!!! Blíží se ruka!!!" hrozíme se. Půjdeme všichni nebo jen někdo? A kam vlastně?
"Nevím, pravděpodobně na smrt," říká kamarád, jako by mi četl myšlenky.
"Jdeme oba, kámo," konstatuji.
Žbluňk.
Trochu to palí, ale jinak to jde.
"Plavu si ani nevím jak, nemám prsa nemám znak..."  
"Cože?! Ty se rozpouštíš a zpíváš si?"
"Ty se taky rozpouštíš."
"Sakra, no jo."
A"A co to sem teď ještě teče studenýho?"
"Čau kluci, já jsem smetana."
"A já jsem lžička," vpadne mezi nás. A najednou... pohlcuje nás vír.
Ticho.


































































2. verze
Jsem kostka cukru v hrnku kávy. 
Telefon zvoní 
Crr cr.  
, Ano. 
Ahoj Jano. 
Ahoj Hano. 
Šla bys na naše pravidelné kafe. 
Ne dnes se mi nikam nechce, ale jestli chceš tak přijď ke mě
ok. Za chvíli jsem u tebe. 
Tů Tů. 
Závěsila. 


Mezitím někde v kredenci. 
Kde to jsem. Je tu tma a vlhko. 


Neboj dlouho tu nezůstaneš a možná ani já ne. 


Ozvalo se ze tmy těsně vedle mě, než jsem stačil 
položit jakoukoliv otázku, hlas  pokračoval Jako by mi četl myšlenky. 


Nevím co se tam venku děje ale vždycky se tu dvakrát denně otevřou dvířka vynikne sem prudké světlo světlo zmizí dva kamarádi a už jsem se je nikdy Neviděl. Myslím že dopadneme asi to nebude nic hezkého.


Sotva to dořekl slyšela jsem zvonek u dveří. 


A je to tu kamaráde. 


Ahoj Hano
 Dáš si tu kávu s cukrem nebo bez.?


S dvěma cukry a smetanou díky… 


V kredenci. 
Světlo.


A je to tady buď půjdeme oba nebo tu některý z nás zůstane sám 


kam to jdeme.? 


Nevím  pravděpodobně na smrt… 


Bacha!!! blíží se ruka!!!


Jdeme oba kámo!!! Žbluňk.. 


Trochu to palí ale jinak to jde. 


Plavu si ani nevím jak, nemám prsa nemám znak.. 


Ty se rozpouštíš a zpíváš si cože!!! 


Ty se ale taky roztíkáš. 


Sakra no jo.


Co to sem teče…. 


Čau kluci já jsem smetana. 


Co se to na nás řítí…


pohlcuje nás vír…


Ticho. 
 
 
 
1. verze:
Jsem kostka cukru v hrnku kávy. 
Telefon zvoní 
Crr cr.  
, Ano. 
Ahoj Jano. 
Ahoj Hano. 
Šla bys na naše pravidelné kafe. 
Ne dnes se mi nikam nechce, ale jestli chceš tak přijď ke mě
ok. Za chvíli jsem u tebe. 
Tů Tů. 
Závěsila. 

 
Mezitím někde v kredenci. 
Kde to jsem. Je tu tma a vlhko. 

 
Neboj dlouho tu nezůstaneš a možná ani já ne. 

 
Ozvalo se ze tmy těsně vedle mě, než jsem stačil 
položit jakoukoliv otázku, hlas  pokračoval Jako by mi četl myšlenky. 

 
Nevím co se tam venku děje ale vždycky se tu dvakrát denně otevřou dvířka vynikne sem prudké světlo světlo zmizí dva kamarádi a už jsem se je nikdy Neviděl. Myslím že dopadneme asi to nebude nic hezkého.

 
Sotva to dořekl slyšela jsem zvonek u dveří. 

 
A je to tu kamaráde. 

 
Ahoj Hano
 Dáš si tu kávu s cukrem nebo bez.?

 
Bez cukru a smetany. Držím dietu. Díky.. 

 
V kredenci. 
Světlo.

 
A je to tady buď půjdeme oba nebo tu některý z nás zůstane sám 

 
kam to jdeme.? 

 
Nevím  pravděpodobně na smrt… 

 
Bacha!!! blíží se ruka!!! Žbluňk.. 

 
Sbohem.

 
 
 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat