16. dubna 2019

Racek a sumec - napsala Karolína Vilímovská

Rozesmátý racek se vznáší nad říčkou. Jeho dlouhá křídla bijí do větru. Vtom vidí malého sumce, jak rejdí po dně na mělčině.
„Vypadáš smutně, sumečku,“ skřehotá racek, usedaje na nejbližší kámen. „Měl by sis vyletět jako já, to ti hnedle zvedne náladu!“
„To se o mě neboj! Jsem tu spokojený.“
„Hlavu máš skloněnou. Tak nízko u země není žádná radost! Vždyť jsi na dně, příteli!“
„Písek mě drbe na břiše, ta radost mi stačí,“ brání se sumec.
„Stačí jeden průlet denně a hned ti bude lépe. Ve studené vodě to nemůže být zdravé.“ Racek hopsá po pláži a bohorovně přesvědčuje rybu.
„Opravdu mi nic není, příteli, hlavu klopím k jídlu v blátě.“
„Chlad a špína zdraví škodí,“ pokyvuje si racek, nespokojen se sumcovým nezájmem o jeho expertízu.
„Čerstvý vzduch ti prospěje!“ konstatuje racek a chytá sumečka za ocas a táhne ho z vody ven. A ryba volala o pomoc a vysvětlovala, ale opeřenec byl odhodlán jí pomoci přes všechny překážky. To, jak ryba dopadla na vzduchu bez vody, vysvětlovat vám nebudu.

Poučení: Pták není rybou a ryba nikdy není ptákem. Naslouchat přátelům je nad všechny rady, neboť každý zná sám sebe nejlépe a ne každá pomoc je vítána.

Žádné komentáře:

Okomentovat