13. března 2019

Referát o popisu - napsal Elliot Jačků

Kouzlo psaní knih, Popis str. 74-87
POPIS není jen obyčejné vykreslování okolí, někoho konkrétního, nebo dokonce děje, pomocí slov. Je to výjimečná část příběhu, která otevírá zcela nové možnosti… tedy pouze pokud ji dovedete ovládat. Skrze popis můžete čtenářům poskytnout odpovědi na mnoho otázek, domněnek atd. Je to zdroj, nositel nespočtu informací, jež nemusí být pokaždé vyzrazené přímo. Ony poskytnuté informace stačí zlehka zaobalit a vytvořit tak sen, který odhalí všechna tajemství, až ve chvíli, kdy to sami uznáte za vhodné (během dalšího rozvíjení příběhu). Ale pozor, pokud má Váš popis znamenat něco víc, měl by být dobře promyšlený. Určitá struktura je rozhodně na místě.
Popis je vlastně taková menší manipulace s publikem, v našem případě se čtenáři. Dokáže mystifikovat a pěkně zamotat hlavu, zapojit všechny lidské smysly, odpovídat, dokonce Vám může poskytnout pohled do zcela nevyřčených situací. Teď dám menší příklad. Třeba budete psát příběh ze života jedné prosté ženy - matky, která si právě prochází těžkým obdobím - a jen podle emočního popisu okolí čtenáři prozradíte, proč je jí vlastně smutno při pohledu na dětskou postýlku.
Tímto jsem se dostal k tomu, že popis není pouze jeden jediný na světě, takže na něj nedostanete žádný konkrétní návod. Neexistuje ani univerzální šablona, jakou byste mohli pokaždé, bez větších obtíží využívat, protože popis většinou není objektivní. Nicméně, řekl jsem většinou, jelikož výjimka samozřejmě je, ale mi se zde bavíme o literatuře umělecké, ne odborné. Například popis práce bude jen těžko využívat přirovnání, metafor, básnických prostředku, emocí. Nenajdeme v něm žádného skrytého významu; to jsem ale odbočil. Jak jsem již zmínil. Přesný návod sice nedostanete, ale rady ke správnému nasměrování ano.
Nejprve si musíte ujasnit, co chcete sdělit skrz popis ostatním. Kolik toho plánujete prozradit? Má být klíčový? Zůstane něco přece jen skryté? Podle tohoto se pak musíte zařídit. Důležitý je i výběr popisu. Jaký vlastně zvolit? Samosebou se bude lišit z různých úhlů pohledu, protože odráží, ať chceme nebo ne, emoce a postoj člověka, který na okolí nahlíží svýma vlastníma očima. Subjektivnost
popisu nám otevírá dokořán více možností k experimentování. Už je jen na nás, jak se jich ujmeme. Chcete psát z pohledu postavy, zvířete, věci nebo okolí… do toho!
A co na to spisovatel Stephen King? 
Když mluví o popisech, zmiňuje termín ,,vnitřní zrak”, který mu umožňuje prohlédnout si scenerii dopodrobna v mysli. Užívá přitom všech smyslů, čímž se jeho vnitřní obraz jeví ostřejším. Vnímá okolí nejen vizuálně, slyší i ruchy kolem, cítí typickou vůni a náladu, jež je právě přítomna. Taková obchůzka v hlubinách mysli bývá sice krátká, přesto však intenzivní.
Navíc si z ní nemusí odnést všechno vykreslené do posledního detailu, protože kde končí reálná představa, tam začíná fikce. Nic by se podle něj nemělo zbytečně přehánět, psaním totiž nevytváříte žádnou reklamu. Avšak to neznamená popisnou strohost, aby si čtenář zase nepřipadal, že se vše odehrává, zatímco on, má nasazené slepecké brýle. Pozor, nechceme ochudit ani unudit. 
Mějte na vědomí, že nejste prodavači, avšak s jistým nadsazením, by se to tak dalo říci. Zodpovídáte jen za svůj příběh a prodejnost děje, který by čtenáře neměl do posledních sil vyždímat. Pokud se tak stane, je to čistě autorova vina, ostatně tak pravil King.


(Zdroj Kouzlo psaní knih, str. 74-87)