16. února 2019

Smrad v metru - napsal Vlastislav Janík

"Stihl jsem to," říkám si. Vrhnul jsem se mezi stojící postavy na zadní plošině vagonu metra. Těla se posunula, ale nevrátila se. Měl jsem své místo.
Dveře soupravy se zavřely se známým komentářem  a vlak se dal do pohybu.
Sundávám čepici. Začíná být teplo. Zastavená energie se začíná projevovat na kůži ve formě potu. Postupně začínám kolem sebe i více vidět. Mlha se začíná rozplývat.
Brýle se čistí a já vidím, že jen ta naše část vozu je přeplněná, narvaná k prasknutí, zatímco přední číst je volná.
Záhadě přicházím záhy na kloub poté, co se jen více nadechnu. Je to jasné. Vpředu s námi jede člověk bez domova.

Říká se, že tři minuty stačí, aby si člověk zvyknul i na nepříjemný zápach. To představuje jízdu přes dvě stanice. Bohužel já druhou vystupuji.
Zase jsem si nezvyknul.

Žádné komentáře:

Okomentovat