29. ledna 2019

Pečínka - napsala Judita J. Langová

Že strýc Václav bude tím, kdo umí klidné vody rybníčku Helenina nového rodinného klanu malinko čeřit a průběžně načechrávat, se dalo tušit už během svatebního veselí.
On to byl, kdo k ránu vyrazil s nevěstou na zběsilou jízdu břežanským údolím, to on se ve svém pokročilém věku až dětinsky těšil na diskotéku, to on převrátil auto na střechu, to on vyvázl zcela bez zranění, zatímco Helena byla samá boule a šrám. 

Václav bádal a vymýšlel. Vynalézal. Kandidoval na prezidenta. Co na tom, že se všechno odehrávalo nanejvýš tak v místní hospodě. Měl své sny a ty si snil. V klidu a míru. Podle svého. Nebylo možné nemít ho rád.
Helena slavila narozeniny. Byly kulaté a rozverní přátelé jí darovali živého kačera. Kačer si vykračoval kolem dokola a ten večer vypadal náramně. Druhý den už o něco míň a třetí den se začalo ozývat ono nerudovské: Kam s ním?
Svérázný strýc nezklamal a Helenina kačera si odvezl na svou zahrádku. A tak si tam v klidu žili, strýc a kačer, a bylo jim dobře. Do té doby, než se své kulaté narozeniny chystal oslavit strýc Václav. S originalitou sobě vlastní se napřed zamyslel, pak smutně pohlédl na opeřence a nakonec vyhlásil široko daleko, že bude hostina. Helena nevěřila. Ne snad tomu, že strýc vážně dokáže kačerovi nemilosrdně zakroutit krkem. Nevěřila hlavně tomu, že se oslavenec skutečně chystá pozvat půlku vsi na jednoho starého, opelichaného kačera.
Přesto koupila zelí, zadělala na knedlíky. Popřála strýci všechno nejlepší a dlouhá léta. Byl to veselý večírek. Voňavý. Se skvělým jídlem, pitím a zábavou. Tak, jak strýc Václav dokázal fabulovat se svými vynálezy i se svou prezidentskou kandidaturou, tak to zvládal i se svou narozeninovou hostinou.
„Vážení přátelé, neváhejte a pojďte ke stolu. Bašta je to náramná, dobré chuti přeji nám všem“ zval strýc Václav ke stolu. Pečínka byla podle něj znamenitá, masíčko šťavnaté, dozlatova upečené. Knedlíčky vláčné, zelí správně navinulé. A hosté si pochutnávali velmi.
Helena opět nevěřila, tentokrát vlastním očím. Strýci nikdo nehodil těch pár ubohých starých kačeřích kostí obalených kůží na hlavu, naopak. Chvála nebrala konce, muzika hrála. Večírek končil nad ránem. 
Václav zemřel pár měsíců nato. Sláva jeho narozeninové pečínky však zůstala nesmrtelná.