31. prosince 2018

Utrpení thajské masáže - napsal Zdeněk Majzlík

Pobyt v lázeňském hotelu se ženou byl fajn, a tak jsme předpokládali, že i thajská masáž se ponese ve stejném duchu jako ostatní procedury.
Nenesla.
Ujaly se nás dvě dámy thajského vzezření i mluvy (patrně skutečně originály) a příjemného vzhledu, a posunky nás navigovaly do té správné místnosti. Opět příjemné osvětlení se svíčkami, vonnými tyčinkami a uklidňující hudbou. Vedle sebe tam stály dva masérské stoly a bylo nám naznačeno, že se máme svléci a vydrápat se na ně. Učinili jsme tak a plácli jsme sebou na břicho.
Okamžitě nás přikryly prostěradly a nechaly koukat je nohy od půlky lýtek dolů. Dál budu popisovat pouze svůj zážitek. Masáž začala taháním za prsty, mnutím šlapek a kotníků. Pak se má masérka vyhoupla také na ten stůl a šlapky mi začala promasírovávat svými koleny a vyťapala takto až k vrcholu stehen. Bylo to tvrdé. Ale asi to mělo svůj účel. S odborníky se nepřu.
Pak opět šupla dolů a začala mi probírat svaly v lýtkách rukama. Pak poodsunula prostěradlo a probírala svaly v okolí kolen. Pak poodsunula prostěradlo ještě dál a začala probírat svaly ve stehnech. Asi ale měla málo místa a tak mně roztáhla nohy tak, aby se dostala všude tam, kam potřebovala.
Až do té doby jsem byl zcela klidný a uvolněný. To mne teď ale velmi rychle přešlo. Stehenní svaly jsou přeci jen poměrně dlouhé a tak jí trvalo dost dlouho, než se dostala až tam, kde jí zcela evidentně některé mé orgány musely překážet. Nezastavilo ji to. Byla jako ledoborec, který má svou trasu a té se drží. Já byl napnutý jako anglický luk.
Pak k tomu došlo. Byl to jen malý, zcela nepatrný dotek. Takové malé šmrnc. Já nevím, jak správně má reagovat tělo inteligentního člověka jednadvacátého století, ale to mé tělo tak naprosto nereagovalo. Nejsem věřící, ale děkoval jsem Pánu Bohu, že ležím na břiše. Jenže nezůstalo jen u jednoho malého šmrnc. Ona dělala svou práci důkladně a tak stejně dlouho jak masíroval má lýtka, tak stejnou dobu se mínila věnovat i hornímu zakončení mých stehen. Jedno šmrnc následovalo za druhým a opakovalo se to nesčíslněkrát. Připadal jsem si, že ležím na kusu kamene, protože můj zadek byl nepřirozeně vystrčený ke stropu. To bylo to jediné místo, kam se mohl posouvat. Konečně se začala věnovat mým hýždím a zádům, a nejen já jsme se začali postupně uklidňovat. Když byla u ramen, byl jsem již zase zcela klidný. Pak mi to ale došlo. TEĎ SE TO CELÉ BUDE OPAKOVAT V LEŽE NA ZÁDECH!!! Strnul jsem a polil mne pot.
A ten povel skutečně přišel.
Otočil jsem se a byl jsem neprodleně zakryt prostěradlem od krku až do půli lýtek. Jenže můj klid byl ten tam. S hrůzou jsem sledoval, jak mi masíruje mé nárty, kotníky, lýtka, kolena, jde na stehna a najednou má málo místa. Nutně jsem potřeboval zaměstnat svou mysl něčím jiným, než sledováním trasy jejího postupu. Zjistil jsem, že strop mají vyložený čtvercovými panely a začal jsem je horečně počítat. Jenže jsem byl tak zblbnutý, že jsem rychle spočítal kolik panelů je v podélném směru a kolik v příčném a chystal jsem se to vynásobit. Zavčasu jsem si ale uvědomil, že takto bych se k výsledku dostal příliš rychle a efekt tohoto počínání by byl velmi malý, pokud vůbec nějaký. A tak jsem počítal od předu dozadu a zpět, až se ze mne kouřilo.
Bylo to k ničemu. Masérka skutečně došla k názoru, že má málo místa, nohy mi opět roztáhla a jistou část mého těla zahalila jen tak, aby se dostala až k samému počátku mého stehenního svalu na levé noze. Zatnul jsem prsty do prostěradla a začal horečně počítat znovu. Kýžený efekt se nedostavil. Mé tělo na mne kašlalo. Určité orgány mají svoji hlavu a nenechají si do svého počínání kecat. Prostěradlo měnilo svůj tvar sice jen pomalu, ale jistě. V tom došlo k prvnímu šmrncnutí. Já jsem zavyl a prostěradlo poskočilo.
Při třetím či čtvrtém šmrncnutí došlo i masérce, že prostěradlo má poněkud podivný tvar a pokusila se jej urovnat. To neměla dělat. To skutečně neměla dělat. V každém z nás se skrývá primitiv či zvíře, které jen čeká na příležitost, aby se mohlo projevit. Prostěradlo urovnat nešlo a drželo svůj tvar. Cizokrajná masérka vzala ještě jedno prostěradlo, poskládané do úhledného komínku a připlácla je na to neposlušné. A ještě to potvrdila i připlácnutí rukou. Sice to zabolelo tak, jak jen muž může vědět, ale efekt se nedostavil. Vzdala to ona, a vzdal jsem to i já.
Zajímavé bylo i přemísťování prostěradel z nohy ještě nemasírované na nohu již odmasírovanou. Prostě tu vrstvu prostěradel otočila kolem jistého bodu. Bylo to ponižující. Vše se opakovalo jako u první nohy. Styděl jsem se, ale nemohl jsem nic dělat. Konečně se dostala k hýždím, zádům a krku. Tělo se začalo uklidňovat. Pak mi ještě vsedě znovu promasírovala krk, ramena a spodní část hlavy a vše bylo u konce. Slezl jsem z ponku a důsledně dbaje, abych byl stále k masérce, i k manželce otočený zády, jsem se bleskurychle narval do slipů a do županu.
Poděkovali jsme a já jsem se snažil přehlédnout ten vyčítavý pohled mé masérky. Rudý jako komunistická oslava Velké říjnové socialistické revoluce jsem vypochodoval ven. Změnu barvy jsem ženě vysvětlil důkladností thajské masáže. Nelhal jsem.