Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

13. října 2018

Výlet - napsala Hana Lhotská

11.4.2017 Odjezd z Jaroměře  9: 17 do Olešnice u Červeného Kostelce. 
        Jde se na Mstětín , krásný pohled napravo Krkonoše. Od nich fouká pěkně studený vítr. 
Příjemná procházka Justinčinou stezkou, se zastávkou u  Žebráckého vodopádu (tam prý Viktorka z Babičky B. Němcové,  hodila do rokle své dítě a ne u splavu) s protějším  rybníčkem plným krásně kvetoucích blatouchů. Vycházka byla korunovaná výbornou čočkovou polévkou za 25 Kč v Červené Hoře v hospodě co býval statek, kde se prý narodila Viktorka. 
       Pak pokračujeme po asfaltce na Zlíč– a u odbočky na rozhlednu a k Rýzmburku, jsme my služebně méně zkušené turistky Maruška  a já rozhodly, že to vezmeme do České Skalice Ratibořickým údolím. Před Rýzmburkem se pásli, dle Marušky zateplení koně (podle mých představ obložení deskami jako domy) Byly to tak pruhované krávy. 
Pohoda krásné cesty s nadhledem na řeku Úpu skončila u Bílého mostu – nebyl tam, jen díra  po mostě  přes řeku. 
     Tak jsme si řekly,  no ještě, že ty zkušenější dámy s námi  nešly – to teď by nám to daly,
 ale co teď ? V dubnu se přes řeku brodit nebudeme.
Frajerky jsme věděly, že naproti mlýnu v Ratibořicích je přes Úpu lávka, no tak půjdeme po levém břehu řeky . Nádherné louky zryté divočáky, byly dobře schůdné. Viktorčin splav ve slunečních paprscích z levé strany neznáme a je jiný – zase nový zážitek a najednou se ta potvora řeka to dala hodně doleva. 
A tam už jen  strmý  skalnatý sráz  s lesem. To nic šplháme nad řeku, když nás ta potvora  vedle sebe nepustí. Sem tam to po břidlicovém svahu klouže až na kolena, ale ještě se pořád smějeme 
a najednou kaňon, tak musíme na dno a zase  se na druhou stranu vyšplhat a opět  pohoda a kde nic tu nic, ještě větší rokle a ani nevidíme,   jestli v ní teče voda. Po spuštění pomalu po zadní části těla   na dno, je vidět že voda  zrovna teď neteče, byla suchá zima a tak po čtyřech vylézt zase nad řeku . No tady už přece musí být ta Panklovna, co dala kněžna Zaháňská  panu Panklovi, za věrné služby. 
A tam bude ta lávka.  Tak znovu sestoupit k řece a po břidličném svahu těsně nad hladinou,  to zase pěkně klouže, kolegyně v nedohlednu, jen někde houká sova , to mě  Maruška hledá. Ta na rozdíl ode mne skáče jako kamzík po svazích a už ji ani nevidím. Jen nadšeně vykřikuje, že tady po lesích běhala Viktorka a že si tak připadá.
      Hurá už je tady lávka přes řeku a jdeme k mlýnu. Tam další zrada,  opravuje se náhon k mlýnu a zase most fuč, naštěstí tam je provizorní lávka a jsme na cestě k zámku v  Ratibořicích. 
Do České Skalice se nic podstatného nestalo, zakopnutí o pařez Maruška vybrala, ti Holanďané nás na nádraží v čekárně nepustili sednout  i když museli vidět, jak jsme utahané. 
Vlak dojel  domů dobře.  A my máme do svých sbírek nový zážitek pochod po levé straně Úpy. 
Ratibořice chodíme tak 5x ročně a teprve letos nás Úpa zaskočila. 
Mě to tedy po levém břehu řeky  jednou stačilo. 

Žádné komentáře:

Okomentovat