Nedá se to finančně zdůvodnit. Pocit nepohodlnosti se mne drží, ať se jedná o horentní ceny v eurech, mírné v arménských dramech, nebo nepatrné v indických rupiích.
Najít s tímto nastavením místo v jerevanské kavárně nebylo lehké. Je tu jedna vedle druhé a jedna hezčí než druhá.
Nakonec se povedlo.
Tak tedy zpráva o naší cestě, z hlavního města kavkazských kaváren, ze dne 30. srpna 2018.
Gruzie má sice s Ruskem dlouhou hranici, ale jen jediný otevřený hraniční přechod. Je na staré vojenské cestě, na té, kterou se nenechavý car, a pak bolševik, přes Kavkaz vždycky dostával. Od Gruzie se s ruskou pomocí odtrhly Jižní
Osetie a Abcházie a na ruské straně Kavkazu je zase Čečna. Jsou to takové bolavé, ale krásné hory.
Nebylo tedy překvapením, že jsme byli kontrolováni ještě v Rusku na hranicích Severní Osetie, a že fronta na hranici s Gruzií byla čtyřhodinová.
Než byla úplná tma, stačili jsme tedy dojet jen do první gruzínské vesničky a přespat za ní na horské pastvině. Ráno jsme zjistili, že je to jen pár set metrů pod ikonickým kostelíkem Nejsvětější trojice s horou Kazbeg na pozadí. Je dost pravděpodobné, že jste někdy viděli jeho fotografii.
Tady je s naší Mícou.
70 kilometrů nám trvalo celý den. Taková to byla divoká paráda. Po překonání sedla jsme našli rodinnou pevnost složenou z jednotlivých, pro Kavkaz typických, strážných věžích.
V dalším dni jsme přejeli znovu desítky klikatých prašných zatáček, pak Tbilisi a přespali u hranic s Arménií. No a dnes po koupání v horském jezeře Sevan, sedíme v Jerevanu a čekáme na kamarády, až přijdou z práce a na číšníka, až nám přinese Kazan. Arménskou grilovanou směs zeleniny a mas servírovanou v kotlíku pro dva.
Sedím v parku s mojí milou ženou, hučí vodotrysk, zítra jedeme do Íránu, večer prosedíme s kamarády a já mám možná problém s luxusem prostě proto, že se mi žádný další již do života nevejde.
http://yakovo.blog.cz
