17. května 2018

Jogurt - napsal Ondřej Malina

„Posloucháš mě vůbec?“
„Jogurt,“ odpovídám.
„Cože?“ Civí na mě Terka.
„No, válí se tam jogurt,“ dávám si záležet a zdůrazním každé slovo.
Kelímek se s rachotem kutálí, a když narazí na překážku, tiše mlaskne. Rozhlížím se. Terku to nezaujalo a ani ostatní to nevidí. To mě vytáčí. Nehodlám přece čekat, až řidič zabrzdí a jogurt čvachtne nějaké babči na sváteční silonky.
A dost, beru situaci do rukou. Tedy, ten jogurt beru do rukou.

Dveře vzdychnou, vystupuju a kelímek opatrně položím na obrubník. Dobrá práce, zachránil jsi několikery čisté kalhoty, plácám se v duchu po rameni.
Když tu se za mnou dveře zavřely. A v nich zůstal viset kus mého batohu.
Rychleji jsem v životě neběžel. První šlápnu do jogurtu a umatlaný klopýtám vedle autobusu.
Zdá se, že řidič si nové sprinterské naděje nevšiml. Zrychluje a já zapomínám, že jsem kdy v životě měl astma.
Zastaví, až když na něj zakřičí vyděšení cestující.
No, to tedy nebylo nejlepší první rande.


Stránky autora: https://malinaondra.tumblr.com/