Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

12. února 2018

Krokodýl a život v lese - napsala Lucie Urválková

Když byl Emil malý krokodýl, chytli ho a zavřeli do zoologické zahrady. Jednou přišla velká voda a zoologickou vyplavila. Tehdy silný proud Emila odnesl daleko od klecí vstříc novému dobrodružství!
Řeka protékala kolem hustého lesa, kde se krokodýlovi Emilovi zalíbilo a hned si usmyslel, že tu bude velkým náčelníkem.
Vyplazil se z vody na mýtinku a začal hlasitě rámusit, aby na sebe přilákal pozornost lesních zvířátek. Dělal to přesně tak, jak se chovaly děti v zoo. Každý den křičely a bouchaly do skla jeho terária.

Jenže zvířátka v lese nejsou na takový hluk zvyklá a rámus je vyděsil. Všechna se utíkala podívat, co se to děje. Přilétli ptáčci, přiběhli srnky, lišky, přiskákali zajíčci... V čele všech zvířátek se objevil i velitel lesa, statný huňatý medvěd.

Když se palouček zaplnil, otevřel Emil svou velkou tlamu, vycenil zuby a hlasitě vykřikl: „Teď budu novým pánem lesa já!“
To si samozřejmě medvěd nenechal líbit. Vrhl se na krokodýla a začal s Emilem zápasit. Rvali se, až chlupy, zuby a kusy kůže létaly.  Medvěd bojoval ze všech sil za všechna zvířátka, aby ubránil poklidný život a řád v lese, který chtěl krokodýl Emil změnit. Krokodýl Emil už nechtěl zpátky do zoo a toužil mít nový domov podle sebe. Ani jeden se nechtěl vzdát, až nakonec oba celí pobití padli vysílením.
A vtom mezi soupeře vpadla liška.
„Perete se úplně zbytečně,“ řekla krokodýlovi. „Proč s námi nechceš žít v klidu v lese, mít se dobře jako my a přizpůsobit se našemu řádu?“ zeptala se. „Vyzkoušej to a určitě zjistíš, že se ti tu bude s námi líbit,“ pokračovala. „Máme tady lesní jezírko, ve kterém můžeš bydlet společně se žabkami, vydrami a mloky.“
Když polámaný Emil zjistil, že se k němu všechna zvířátka chovají přátelsky, zarazil se. A trošku se i zastyděl. Uvědomil si, jak žil dlouho v teráriu sám a jak se cítil opuštěný. Teď by mohl mít kamarády.
„Tak já bych se šel na tu vaši tůňku podívat,“ řekl a nechal se k novému domovu doprovodit. Opravdu pookřál, když uviděl hejno kvákajících žabiček, se kterými by se mohl vídat každý den. A nejenom se žabičkami, ale i s ostatními zvířátky. Také si uvědomil si, že když se všichni k sobě chovají hezky, mají se rádi a pomáhají si, tak se nikdo nemusí cítit opuštěný.



















































Původní verze:
Jako malý krokodýl se Emil dostal do zoologické zahrady. Když přišla velká voda a vyplavila zoologickou zahradu, svezl se proudem řeky pryč ze svého domova. A vzhůru novým dobrodružstvím! Zalíbilo se mu v hustém lese, který na své cestě potkal a hned si usmyslel, že tu bude velkým náčelníkem.
V lese se choval tak hlasitě, aby na sebe přilákal pozornost všech lesních zvířátek. Udělal to přesně tak, jak se chovaly děti v zoologické zahradě. Každý den jejich chování pozoroval za sklem svého terária.
Zvířátka na takový hluk v lese nejsou zvyklá a velmi je znepokojil. Všechna se šla podívat, co že se to děje. Seběhla se ze všech stran, přilétli ptáčci, přiběhli srnky, lišky, přiskákali zajíčci... Nebylo jediné zvířátko, které by si tuto událost nechalo ujít. Velitelem lesa byl nejsilnější z nich, statný huňatý medvěd.
Když se celý palouček zaplnil, otevřel Emil svojí velkou pusu, vycenil zuby a hlasitě vykřikl, že on bude novým pánem tohoto lesa. To si samozřejmě medvěd nenechal líbit a začal s krokodýlem zápasit. Ani jeden z nich se nechtěl vzdát. Medvěd bojoval ze všech sil za všechna zvířátka a za poklidný život a řád v jejich lese, který chtěl krokodýl Emil změnit.
Liška se na to nemohla dívat a vpadla mezi oba dva do jejich zápasu. Zeptala se krokodýla, proč nechce v klidu s ostatním zvířátky v lese žít, mít se dobře a přizpůsobit se jejich lesnímu soužití. „Vyzkoušej to, určitě se ti to bude líbit,“ řekla liška. „Máme tady lesní tůňku, ve které budeš společně bydlet se žabkami, které tu máme.“
V tu chvíli se Emil zarazil. Opravdu, všechna zvířátka se k němu chovají přátelsky. Trošku se zastyděl a nechal se doprovodit k tůňce, kterou si chtěl prohlédnout.
Emil, který žil v teráriu sám a cítil se velmi opuštěný, pookřál, když uviděl skupinu žabiček, se kterými by se vídal každý den. Nejenom se žabičkami, ale i s ostatními zvířátky z lesa. Také si uvědomil si, že když se všichni k sobě budou chovat hezky a pomáhat si, tak už se nikdy nebude cítit opuštěný.
Se žábami se okamžitě spřátelil. Život v lese respektoval a všichni žili v lese spokojeně a měli se rádi.  

Žádné komentáře:

Okomentovat