Babočka rozkazovala všem a všichni motýli ji poslouchali na slovo. Mezi její příkazy patřil i zákaz pít nektar z kytek u lesa, ve kterém bydlely sýkorky, lovci motýlů.
Byly tam kytky s nejlepším nektarem.
Zprvu Babočka myslela zákazem na dobro ostatních motýlů, aby je uchránila před sýkorkami. Ale čím dál tím víc si o sobě myslela, že je nejúžasnější a nejkrásnější a je pánem světa: „Tedy ostatní motýli, nic moc, ale já? Já jsem nejhezčí, vždyť se také jmenuji Admirál. Všichni by mě měli poslouchat.“ A s rostoucí namyšleností rostla její představa, že je ona něco víc. A tak si jednoho dne Babočka usmyslela: „Já si přeci můžu dělat, co si zamanu. Ten zákaz létat na kytky u lesa platí jen pro obyčejné motýly. A já jsem někdo, co by se mně mohlo stát?! Nade mne není,“ řekla si a letěla a na zakázané květiny.
Jen co usedla na první květ, přiletěla z lesa sýkorka a Babočku sezobla, i když byla Admirál.
Poučení: Nikdo by neměl nikdy zapomínat, že je stále jen obyčejný člověk.
