Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

1. prosince 2016

Co nebudu dělat, až budu stará - napsala Eva Svobodová

Ještě nedávno mi to bylo docela jasné. Každou chvíli bylo tolik příležitostí zjistit, co ti starší, zejména rodinní příslušníci, dělají špatně, a čeho se musím do budoucna vyvarovat.
Jenže…
Dnes už není pro mě snadné psát na toto téma. Důvodem je fakt, že řady mých starších příbuzných se vyprázdnily a kromě sestry jsem se sama stala nejstarší členkou naší původní rodiny. A hlavně: už nemám rodiče.
Když ještě žili, sama sobě jsem si dávala závazek nesčíslněkrát – tak takhle nikdy.
Jen nebýt jako ONI! To bych JÁ nikdy neřekla, neudělala, nesnesla. No vidíte, teď s námi čtyři roky nejsou, a já jako bych vše najednou viděla s větším porozuměním a shovívavěji. Vlastně už zapomínám, co mi tehdy tak vadilo a jak jsem se umíněně zapřísahávala, že na tohle si fakt dám pozor a vyhnu se tomu za každou cenu.
Někdy se dokonce přistihnu, že říkám stejné repliky, jako používali oni. A přitom tehdy mě spolehlivě vytáčely. Například kdykoli jsme se sestrou kýchly, a to v jakémkoli věku, vždycky mi máma nebo táta ihned řekli: „Vysmrkej se.“ Úplně bezmyšlenkovitě to vyslovuji taky. Případně typizovaný dialog, který jsem zažila snad tisíckrát: „Obleč se, je zima.“ „Ale mně není zima.“ A na to tradiční trumf: „Ale až ti zima bude, tak bude pozdě.“
Zkrátka věci, které mě před časem rozčilovaly, dnes se mnou už moc nehnou. Navíc s úžasem občas zjišťuju, že věci, které rodiče předpovídali, a mně se zdály naprosto nesmyslné, se opravdu s odstupem splnily. Že už tehdy měli pravdu.
Tím chci říct, že těch předsevzetí, čeho se ve stáří vyvarovat, v poslední době nějak rapidně ubývá. Že by nastupující stáří – pardon, zralost??




Žádné komentáře:

Okomentovat