Mravenec revolucionář - napsala Jitka Bláhová

Martin Šugar,
Fakulta designu a umění v Plzni

Byl jednou jeden mladý mravenec. Běhal s ostatními po vyšlapaných cestičkách a na zádech nosil jednou jehličku, jindy kus kůry, někdy něco k snědku. „Proč musíme chodit tak daleko, když naše mraveniště je hned támhle?“ postěžoval si. Vyšlapaná pěšinka byla různě zatočená, k mraveništi vedla oklikou.
„Je to cestička, kterou vyšlapali dávní mravenci. Je vyzkoušená a bezpečná, mravenečku,“ odpověděl mu jiný mravenec.

„Ale já vidím přímo na naše mraveniště a po cestě žádné nebezpečí určitě nehrozí!“ vykřikl mraveneček a než stihl jeho kamarád cokoli říci, vydal se přímou cestou.
Byla to cestička pohodlná, rovná a poklidná. Až do chvíle, kdy mraveneček uslyšel hrozný hluk. Přiřítilo se auto a mravence zajelo.
Poučení: Nejkratší cesta nebývá vždy nejlepší.

35. ANNA A KOŘEN Liběna Nová Anna se zbožňovala. „Jsem nejlepší!“ opakovala si před zrcadlem. Oblékla si nový dres a namalovala se. Pak vyběhla. Klusala lesoparkem a nasávala obdivné pohledy. Pak ho spatřila. „To je ale kořen! Teď se ukážu!“ Vypnula hruď, zatáhla břicho, protáhla krok a – ryla nosem v zemi. Poučení: Není kořen jako kořen.