 |
| Ilustrace Tomáš Staněk |
To je každý rok pro Stamichmana znamení, že do jeho revíru přijede návštěva. Zanedlouho se na posekané louce objeví stany a v nich budou trávit prázdniny malí táborníci.
„Bude tu po smutné zimě konečně veselo,“ zaradoval se Stamichman a hned se pustil do plánování.
Každý rok tu pravidelně zalévá borůvky, v lese okolo tábora vysbírá jedovaté houby, aby si je táborníci nedali do smaženice. A pak také čistí potok od větví a nánosů bahna, aby voda při dešti nevyplavila tábor. Stamichman také pečlivě hlídá, aby posekaná tráva pěkně schla, rozhání mraky a seno převrací. Táborníci si pak snopy cpou do slamníků, aby měli sladké spaní, protože zdejší tráva ostřice je do slamníků nejlepší.
Když má Stamichman vše připraveno, přijedou děti a tábor ožije. Po západu slunce táborníci zapálí oheň, sesednou se dokola a zpívají s kytarami. Stamichman pak nad nimi sedí na své pozorovací skále pod Sráznou a notuje si s nimi. Za ta léta se už naučil slova všech jejich písniček. Táborníci si myslí, že je pod horou Srázná zní ozvěna. A netuší, že ta ozvěna je jejich vlídný hostitel – Stamichman.
-----------------
Stamichman [štamichman] – každé hory mají svého patrona či strážce a na Králickém Sněžníku na Dolní Moravě panuje Stamichman. Je to horský duch, nosí kouzelnou hůl a své lidi v kraji má opravdu rád, jen jim občas provede nějakou tu lumpárnu. Jen tak, aby byla legrace. Samotné jméno Stamichman pochází z německého slova Stamm Gast [štamgast], tedy ten, kdo je někde jako doma a všichni místní ho tam znají. A Stamichman je doma na Králickém Sněžníku. Patří k němu odnepaměti.
Vybrané příběhy nalaznete na Dolní Moravě na Stamichmanově naučné stezce, která by měla spatřit světlo světa již na podzim. Příběhy budou doprovázet dřevěné sochy.
