JELENOVA PRAVÁ RUKA - napsala Anna Vocelová

„Heč, jelen dvanácterák si mě vybral jako svou pravou ruku ve vedení naší Lesní společnosti,“ chlubila se srnka ostatním na palouku. „A ani jsem nemusela na žádný pohovory, jako ostatní zájemci, stačily mu moje ladné nohy a nevinný kukuč.“
„Té se to mluví, když je z nás všech nejštíhlejší,“ posteskla si zklamaně jezevčice.
„Neboj, jezevčice, všeho do času. Koncem léta budou mít na našeho generálního ředitele stejnak pifku všichni v kamizolách. To jsem zvědavá, k čemu mu ta štíhlonohá nádhera bude,“ pravila sova.

Dříve přátelská srnka se jen naparovala a čím dál více dávala ostatním najevo, že jen ona může věrně doprovázet jejich nejvyššího.

Jenže…. Jak předpověděla sova, v polovině babího léta byl dvanácterák zastřelen, zrovna když jeho pravá ruka měla polední pauzu. 

Jakmile srnka uviděla tu tragédii, ve strachu o svůj vlastní život se utekla schovat do mlází, aby si tam promyslela plán, jak se zalíbí nově zvolenému generálnímu.
Vystavovala své vysportované tělo na mýtině, jak byla zvyklá, ale nikdo si jí nevšímal. Až do počátku října, kdy její krásnou lesklou srst našla myslivcova přesně mířená střela…

Poučení: Kdo míří vysoko, padá nízko.