Žiju na Srí Lance už 40 let. Z centrály mi dnes ráno volali, že mám rito. „Cože, jak se mám dostat na druhou stranu ostrova za 5 minut,“ řvu na dispečera. Zřejmě další páreček se potřebuje dopravit na apartmán. Sakra, jako by šlo o život. „Crrr, další hovor.
„Manželka je v bezvědomí po útoku opice,“ řve do telefonu zákazník. Rozčiluje se, že nejezdí na ostrově sanitka.
Těžko uvěřit, že zrovna kokos může být vražedným nástrojem.
Ostrov znám jako svý boty. Kde se nachází dvojice z Česka, to jsem ale nevěděl. Opět blbnul signál?
Přijel jsem svým *Tuk-tukem na místo. V dálce jsem uviděl na zastávce ležet ženu. Vlasy na slunci zářily jako oheň.
Její tvář vyhasla. „Kdy se to stalo,“ snažím se mluvit se zákazníkem.
Poznal jsem ženu ze včerejška z letiště. Mávala rukou nad hlavou.
Lokny se jí ploužili po ramenech jako hadi v džungli.
Kraťasy, tílko těsně pod prsa. Nádhera.
Ňadra se jí v dekoltu dmuly jako broskvičky k nakousnutí.
Radost pohledět. Odkud asi přijeli? Tipuji Slovanku, ty jsou prý krásných tvarů. „Taxi, please“, ozvalo se mi za zády lámanou angličtinou.
Během pár minut se v autě dozvídám detaily ze svatební cesty páru z Česka. Zrzka se snaží mluvit anglicky. Manžel vysvětluje rukama, nohama, kam se potřebují dostat. Apartáman v džungli, hnízdečko lásky. Vozívám tam každý týden milence do ráje. Vystřídá se jich tu fůra.
Vyslechl sem v taxíku spoustu příběhů ze života.
Tentokrát mám pocit, že vezu „milence“ v tom pravém slova smyslu.
Joseph objímá svoji novomanželku. Hladí ji po líci.
„Theresia, být tvá žena?“
„Ano,“ usmívá se s nadšením. „Ano je moje!“ To bude žhavá noc, pomyslím si!“ Včera bylo včera.
Bílá žena dnes leží pod palmou. Na spáncích jí stékají krůpěje krve. Domorodci z ostrova se snaží mladému páru pomoci. Nosí studené obklady a vodu. Joseph kříší svoji ženu. Nereaguje.
„Ty nemusíš bát, pojedu na rychlo“, uklidňoval jsem ho.
Přenesli jsme krásku do auta. Joseph kleje, že u nás nejezdí sanitky.
„Jeď Malindo, zaplatím,“ křičel na mě můj kamarád z Česka.
Bloudím očima ve zpětném zrcátku po zadním sedadle auta. Nehýbe se. Konečně jsme v nemocnici. Přenášíme ženu v dece do ordinace. Napojili jí kapačku a přístroje. Dostala injekci s adrenalinem.
Po 5 minutách lékař zmáčkne zápěstí.
Sklopí oči a zavrtí hlavou. „Nééééé!“ Ještě dnes mí zní v uších jeho křik. Joseph se vrhá na hrudník své snoubenky. Jedním škubnutím odhalil její poprsí. Top mi přistál pod nohama.
Bílá bohyně se vyjímá na lehátku v celé své kráse.
Raz dva, raz dva, vdech raz dva, raz dva vdech.
Nevzdává to, dělá masáž srdce takřka deset minut. Pozoruji děvče, jak se vpíjí do podložky. Monitor zpívá stejnou písničku. Chystá se na svou pouť. Rád bych ho vystřídal, ale klepu se jako osika. Linka na obrazovce se táhne bez přestání. To je konec.
Oči se mi zamlžily. Myslím na svou ženu. Co asi právě dělá.
Najednou mě v mém rozjímání vyrušil zvuk ostrý jako čepel.
„Píp, píp, píp,“ monitor znovu naskočil. Joseph se slzami v očích tiskne manželku v náruči. „Lásko, bolí mě hlava,“ zvedne kráska oči k manželovi. „Tomuhle se říká láska až za hrob!“
---------------------------------------------------------------------------------
*Tuk-tuk je motorizovaná tříkolka, obvykle používaná jako taxi. Její přední část tvoří motocykl s jedním kolem a místem pro řidiče; za ní se pak nachází zastřešený vozík na dvou kolech, obvykle pro 2–4 cestující. Tento typ moto-taxi je populární zejména v zemích jižní a jihovýchodní Asie.
