Žádný zázrak se nekoná! Co budu dělat? Bože, dej mi už konečně nějaké znamení! Svatá Ludmilo! Copak nevidíš tu nespravedlnost? Kdo mi pomůže? Povzdechla si a udělala pár kroků k tramvajové zastávce, když si všimla, že naproti ní jdou tři ženy a každá tlačí invalidní vozík. Na každém vozíku seděla mladá žena s fleecovou dekou přes nehybné nohy. Jana se trochu zastyděla...
(upravila lektorka Nataša)
Původní verze:
Že by zázrak?
S kamarádkou Janou jsme seděli na venkovní zahrádce cukrárně na Náměstí Míru kousek od kostela. Zrovna jsme si pochutnávali na medovníku a v tom jsme viděli, že před kostelním parkem šli tři ženy a každá tlačila invalidní vozík. Tak jsme si s Janou povzdechli a řekli, Bože, jaké máme štěstí, že jsme zdravé. Dávali jsme si další kousek do pusy, ale v tom vidíme, že lidé z vozíku se postavili, no v té chvíli mi vypadl medovník z pusy a vykřikla jsem, to je zázrak. Ale za chvilku jsme byli ještě ve větším údivu, protože ženy, které vozík tlačili si doň sedli a sedící je začali tlačit. Nastal výbuch smíchu, protože na straně vozíku bylo napsáno sociální pracovnice ve výcviku.
