Když jsme do zátoky přijeli, v poklidu se tito obři vyhřívali na slunci a vypadali docela mírumilovně. Náš kormidelník přijel s loďkou až ke břehu. Připadalo mně to, že jsme připluli proti proudu Řeky času do dávných dob Země. Krokodýli si nás nevšímali, a my jsme měli možnost, si je asi z metrové vzdálenosti dobře prohlédnout. Bylo jich všude plno. Někteří dokonce vypadali, že se usmívají.
Kdyby se ale jakýkoliv z nich naštval a ohnal se po nás, tak nevím, jak by to dopadlo. Na loďku by se nám určitě nevešel. Je olivově zelený nebo šedý, trochu flekatý, břicho má žluté nebo sv. zelené až bílé. Kůži pokrývají hranaté šupiny, které v zadní části hřbetu a na ocase tvoří dvojitý hřeben. I jeho mohutné končetiny s tlustými prsty budí respekt. Přední mají 5 prstů, zadní jen 4, oboje mají plavací blány a pořádné drápy. Konečně si snad budu pamatovat rozdíl mezi krokodýlem a kajmanem. Tito mají hlavu dlouhou a širokou, na konci se zužuje, kajman ji má podstatně kratší. Všechny druhy krokodýlů mají společné to, že jim 4. spodní zub vyčnívá ze zavřené tlamy. Zuby se jim často vyměňují, i 40x za život. Další zajímavostí je, že pohlaví záleží na teplotě, kdy se z vajec líhnou. Pří teplotě do 29°C se rodí samičky, nad 30°C samci. Je to největší a nejagresívnější druh krokodýla a žije až 80 let a váží i přes 1 000 kg.
Tato na pohled líná hora masa ožívá za soumraku a dokáže se prudce vymrštit až do výšky 1 – 2 m a uloví i buvola kaferského nebo hrocha. O jejich mrštnosti jsme se přesvědčili, když jsme od těchto kusů odjížděli. Náš průvodce, který pomáhal kormidelníkovi odrazit se od břehu, omylem zavadil bidlem o záda menšího krokodýla. Ten se vymrštil, otočil o 180° a zaútočil na bidlo. Kdyby se to stalo u toho velkého, už bych asi tento příběh nepsala.
