Rozpíjíš se na nebi plném hvězd,
Jednou couváš, jindy přibýváš,
Polárkou necháš se klidně svést.
Z hlubin temnot hledíš vpřed,
Vesmírem připoután k Zemi,
S touhou podniknout ke Slunci let.
Objeví-li se za rozbřesku však,
V peřinách skryješ se,
(Neb)bojíš se, že oslepí tvůj zrak.
Slunce čím dál víc září a sálá,
A náhle ten tam je tvůj chlad.
