Příklad: „Z chodby ke mně doléhal křik a pláč. Bála jsem se opustit bezpečí skříně. Cítila jsem zápach kuliček proti molům, které mne šimraly v nose. Měla jsem co dělat, abych zadržela kýchnutí a neprozradila útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Výhody
· Navozujete intimní vztah s čtenářem, který příběh prožívá očima hlavního hrdiny. Čtenář sdílí jeho myšlenky, pocity.
· Vypravěč může ukázat svůj původ, sociální status apod. prostřednictvím jazyka.
· Vnitřní monology. Délka a vnitřní monology by se neměly přehánět, ale tu a tam se nějaký hodí a v první osobě se píší snadněji.
Úskalí psaní v první osobě
· Ztratíte možnost perspektivy, tedy být na několika místech najednou. Čtenář může vidět pouze to, co vidí hlavní postava.
· Může tak dát čtenáři zkreslený a nikoli objektivní pohled na věc (nespolehlivý vypravěč).
· Můžete tak nechtěně vyzradit dopředu něco, co chcete, aby čtenář postřehl až později.
· Hlavní postava musí být dostatečně zajímavá na to, aby to čtenáře vtáhlo a udrželo jeho zájem až do konce knihy.
2) Třetí osoba – (er-forma) – limitovaný vypravěč „On/ona něco…“
„Z chodby k ní doléhal křik. Netušila, kolik lidí už zabili. Bála se opustit bezpečí skříně. Cítila zápach kuliček proti molům, které ji šimraly v nose. Měla co dělat, aby zadržela kýchnutí a neprozradila útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Třetí osoba je dalece nejpoužívanější úhel pohledu při psaní knih. Existují přitom dva druhy – vševědoucí a limitovaný. Podívejme se na ně blíž.
Výhody psaní ve třetí osobě
· Objektivita při vyprávění. Pohled nezkreslený úzkým viděním světa hlavního hrdiny.
· Větší volnost a flexibilita. Možnost být na více místech najednou.
Úskalí psaní ve třetí osobě
· Menší intimita se čtenářem.
Kombinovat, ano či ne?
Pokud chcete psát v první osobě a zároveň potřebujete být na více místech najednou, můžete zvolit více vypravěčů, jak jsme o tom mluvili v minulém článku. Jen musíte čtenáři dát jasně najevo, kdy došlo ke změně pohledu. Nejlépe uděláte, když jej budete střídat po kapitolách, pokud se pro to rozhodnete.
Nikde přitom není psáno, že musíte psát ve stejné osobě celou knihu. Rozhodně ale neměňte úhel pohledu příliš často, a už vůbec ne ve chvíli, kdy to čtenář nečeká.
Specialitky
3) Třetí osoba – vševědoucí vypravěč
„Z chodby k ní doléhal křik a pláč. Děti se držely matky za ruku a očima hledaly tátu. Mladší syn si přál, aby se tak brzy nevzdal dudlíku. Jeho sestra brečela především proto, že nechala nahoře panenku a máma ji teď nechtěla pustit, aby si pro ni došla. Mámě se honilo hlavou, že jestli přežijí, už nikdy nebude na děti křičet. Hlavně ne na svou nejstarší dceru, která zůstala v patře a bála se opustit bezpečí skříně. Cítila zápach kuliček proti molům, které tam byly ještě od doby její babičky, jež je zakoupila se slevou v místním koloniálu a které ji šimraly v nose. Měla co dělat, aby zadržela kýchnutí a neprozradila se útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
4) Druhá osoba alias stalking
„Z chodby k tobě doléhal křik a pláč. Bála ses opustit bezpečí skříně. Cítilas zápach kuliček proti molům, které tě šimraly v nose. Mělas co dělat, abys zadržela kýchnutí a neprozradilas útočníkům, že se nahoře skrývá ještě někdo živý…“
Psaní ve druhé osobě je způsobem, v němž se autor obrací přímo k některé z postav. Je nejpracnější a nejméně používaný. Častěji, než psát ve druhé osobě celou knihu, se autoři uchylují k tomu, že píší ve druhé osobě některé kapitoly. Hodí se například pro postavy, které někoho sledují (stalkují) a komentují jeho činnost. Případně se také hodí pro román v dopisech, který ale také dnes již není moc běžný.
Tento způsob využívají modlitby (mluvíme k Bohu)
