20. ledna 2023

RUTINA - NAPSALA JASMIN CARMEL

Šlapala po chodníku, a kapky deště jí pleskaly o tváře. Pod špinavými děravými teniskami jí šplouchala voda, kdykoli šlápla do kaluže. Přemýšlela o svém životě. O tom, jaký mohl být, kdyby se nevykašlala na školu, na rodinu…vybavovala si usměvavý obličej své matky. Vždy, když byla z něčeho nešťastná, maminka přišla a utěšila ji. Pohladila ji po tváři a zeptala se: "Copak je, beruško?" Věřila v ni víc, než ona v samu sebe. Rodiče chtěli, aby z ní byla lékařka. Otec zvlášť chtěl, aby to jednou dotáhla na primářské křeslo, stejně jako on. 
A co je z ní teď? Fetka, smažka, šlapka, pouliční krysa…lidi jako ona měli různá jména. Pod černou mikinou schovávala hnisající abscesy, způsobené tolika vpichy od jehel. Z nosu jí teklo, zažloutlá kůže neříkala o jejím zdravotním stavu nic dobrého. Naposledy ale byla u lékaře tak před půl rokem. Už neměla peníze ani na léky, natož na prohlídku. Na co si nevydělala prostitucí, to neměla. Občas jí Henry, její kamarád a dealer v jednom, dohodil nějaký kšeft. Ze začátku se bála a styděla, ale teď už to dělala automaticky. Naučila se pracovat bez emocí. 
Jednou do toho spadnete, a už to jede na plné obrátky. Popotáhla z cigarety a snažila se zahnat chmurné myšlenky. Zabočila za roh a vešla do klubu nad kterým svítivou barvou blikala číslice 69. Ve dveřích si svlékla mikinu a odhalila tak vyhublé tělo v upnutém leopardím oblečku. Na rukou a nohou měla viditelné jizvy po jehlách. Zvědavě se k ní stočily pohledy většiny postarších mužů u baru. Rukou si prohrábla rozcuchané hnědé vlasy, nasadila pronikavý svůdný pohled a zaměřila se na jednoho v tmavomodrém saku. Povzdechla si a vyrazila k němu. 
Práce začíná.