Bylo nebylo, jednou se na zahradě promenádovala pořádně nacpaná a blažená krysa.
"Ti lidé jsou tak hloupí!" sarkasticky se směje. "Třetí den jim vyžírám spižírnu a nic se neděje."
Už je skoro u své nory, když vtom vidí, jak se před ní plazí velký had. Krysa vytřeští oči a rozklepe se po celém těle.
Had zasyčí: "Bojíššš ssseee mě?"
"Aaanno," zakoktá krysa.
Had se zasměje: "Bojííššš ssse zbytečně. Všššše je velice se jednoduché: pokud tě nessssežeru já, ssskončíššš někde v domě v passsti a pak mezi odpadky."
"Jak to víš?"
"Sssslyšššel jsssem majitelku domu, jak chystá passst na myššši... a teď mě už nezdržuj, mám hlad."
Krysa viděla, jak had otvírá tlamu. V tom okamžiku krysu vyhrkla: "Protože ty jsi mě varoval před pastí, mám pro tebe taky jedno varování."
"Jaké ty bysssss pro mě mohla mít varování?" zarazil se had.
"Jestli mě po tom necháš jít, povím ti to."
Had chvíli přemýšlel, ale nakonec přikývl.
"Majitel domu tě chce zabít a z tvé kůže si nechá ušít boty. Věř nebo ne, ale je to tak."
Chvíli se na sebe dívali a pak se každý vydal svou cestou. Had někam do stínu a krysa do své nory.
Poučení:
Predátor i jeho kořist si někdy mohou navzájem pomoci a zachránit si život.