Porto Katsiki, klenot ostrova - napsala Táňa Vávrová

Foto: Táňa Vávrová

Auto konečně zastaví na rozpáleném parkovišti a já s úlevou vystupuju. Hodinová cesta desítkami klikatých uliček malými vesničkami střídaly serpentiny točící se horským masivem podél pobřeží, kde byl průjezd sotva pro jedno auto.
Každoročním zemětřesením je asfalt místy rozpraskaný, sesuté svahy střídající nádherné olivové a citrusové háje.
Až sem, na pomyslný konec světa, na jihozápad ostrova.
Stojím na vrcholku útesu a před sebou mám ten nejkrásnější výhled, který se mi kdy naskytl. Obrovský bílý masiv, pokrytý s hora zelení, pod kterým je snad ta nejbělejší pláž plná drobných kamínků, kterou jsem zatím na Lefkádě viděla a moře tak modré, že je v dálce těžko rozpoznat, kde končí a kde začíná nebe. Padesát odstínů modré. Stojím tam v němém úžasu. Jen zavírám oči a nechávám vítr ať si hraje s mými vlasy a tiše poslouchám zvuky moře.
Dnes nám Zeus přichystal opravdu božské představení. Posílá nám až dvoumetrové vlny. Moře se zvedne, a ta modrá nádhera se valí na pláž, kde se roztříští ve sněhově bílou pěnu, která se vrací zpět. Několik metrů od břehu se pohupuje výletní loď a z té výšky vypadá jak malá rybářská bárka.
Při tom pohledu se srdce rozbuší a člověk až zatají dech. Chce se mi křičet Bože, děkuji že tu můžu být a být chvíli součásti toho všeho. Směju se a pláču zároveň. Jsem v ráji, a jsem šťastná.
Sluníčko si dnes dává taky záležet, takže rychle balíme osušky, nafukovačky a spěcháme dolů po bezmála třech stech schodech pro zasloužené osvěžení.
To je
Porto Katsiki, nejkrásnější pláž na jihozápadní straně Lefkády, jednoho ze sedmi ostrovů Jonského moře. Podle některých, celého Řecka.