Tmou sýpky se nejdřív prokousal kouř. Hustý a dusivý. Jako vata naplnil naše drobná myší plíce. Oba moji sourozenci chvíli lapali po dechu, teď už jen nehybně leželi s tlapkami křečovitě zatnutými.
Mezi stébly slámy se vynořila máma.
Přeskočila mrtvé sourozence. Dokázala jsem k ní pohlédnout, ale dech už mi taky došel. Popadla mě do zoubků a bleskově se mnou vyběhla z pelíšku. Cupitala šedavou peřinou dýmu pořád výš a výš po trámech. Až na doškovou střechu. Prudce jsem se nadechla poryvu nočního vzduchu. Jakoby mi někdo protáhl krkem ostnatý drát. Máma mě pustila a chvíli bezradně běhala sem a tam. Pod námi se rozpoutalo plamenné peklo. Nebylo úniku. Podívala jsem se na maminku.
“Co teď? Co budeme dělat?”
Stočila pohled ke mně, ale její očí se upíraly kamsi do dálky.
“Teď budeme hořet, mé dítě."
Vlhký se motoristy
Ach Vanesso, Vanesso.. Miluju ty tvoje křivky. Bodejď by ne, žádnej estét by proti tobě nemoh ani ceknout. A jak ti, Vanesso sluší ta červená. Hmmm. My když jsme spolu, to je jízda. Jsi jako bouře. Divoká, vášnivá. Blesk z čistýho nebe. Ale když chci, umím si sebou pohrát, holka. A pak vrníš jak koťátko. Neboj, budu vždycky jemnej, nebylas levná, ale to ty víš. Ví to tvoje prvotřídní kůže, ví to tvoje vymazlený turbo a ví to i ty tvoje perfektní křivky. Ty moje aerodynamická krásko.
Prokleté koledy
“Nésém vám nóvínýýýý póóóslouchééjtééé...” ozval se Kája ze sprchy.
I přes zapálenou cigaretu mi zavoněl hřebíček a perník. Intenzivní vůně Vánoc na mě dolehla ze vzpomínek plných teplého světla a rodinného klidu.
“Drž tlamu Karle! Dyť je červenec.”
Žluté pyžámko
"Ne teto! ne! Žluté pyžamko!" Vzteká se Pavluška. Její tetička už je v koncích.
"Ale, Pavluško, já vůbec nevím, kam ti ho maminka mohla zabalit. Už jsem to celé prohledala." Teta, která měla ten víkend službu na hlídání malinké Pavly skutečně prošmejdila kufr i batůžek. Všechno třikrát přesypala, rozložila prošla a přeskládala, ale po žlutém pyžamu ani stopy. "Holka já to vzdávám. Holt tě uložím ve strejdově triku. Pro jednou nám to snad u maminky projde.
"Tady jee!" Tahá Pavluška sytě modrý overal z vrchu tašky.
"Ale vždyť to je modré. Člověče, proč jsi mě nechala hledat žluté?" Pavla se na tetu zmateně podívá: "Já pšece ještě neumím bajvy, teto."
“Nésém vám nóvínýýýý póóóslouchééjtééé...” ozval se Kája ze sprchy.
I přes zapálenou cigaretu mi zavoněl hřebíček a perník. Intenzivní vůně Vánoc na mě dolehla ze vzpomínek plných teplého světla a rodinného klidu.
“Drž tlamu Karle! Dyť je červenec.”
Žluté pyžámko
"Ne teto! ne! Žluté pyžamko!" Vzteká se Pavluška. Její tetička už je v koncích.
"Ale, Pavluško, já vůbec nevím, kam ti ho maminka mohla zabalit. Už jsem to celé prohledala." Teta, která měla ten víkend službu na hlídání malinké Pavly skutečně prošmejdila kufr i batůžek. Všechno třikrát přesypala, rozložila prošla a přeskládala, ale po žlutém pyžamu ani stopy. "Holka já to vzdávám. Holt tě uložím ve strejdově triku. Pro jednou nám to snad u maminky projde.
"Tady jee!" Tahá Pavluška sytě modrý overal z vrchu tašky.
"Ale vždyť to je modré. Člověče, proč jsi mě nechala hledat žluté?" Pavla se na tetu zmateně podívá: "Já pšece ještě neumím bajvy, teto."
