8. dubna 2019

Tetka Lincová - napsala Lenka Adamcová

„Kouzlo každého šálku bylinkového čaje je ve sbírání. Trhej pořádně, ten lístek musí být celý… Koukám, že tě to nebaví.“
„Hm.“
„Vůbec bys tu nebyla, kdyby nebylo bylinek. Když tvůj děda utekl z polského lágru, dostal se domů jako řešeto… Víš, co je to řešeto?“
„Nevím.“
„To je sítko. Dírka vedle dírky a ty měl tvůj děda od střepin granátu. Chápeš?“
„Hm.“

„Doktor se bál, že ho popraví, když by mu poskytl pomoc, tak mu radši neposkytl ani kousek fáče… Neboj se těch pivoněk. Takhle z dálky nic nenatrháš.“
„Když voni tam jsou mravenci.“
„To nic není, mravenců jsou tucty. Stačí, když ho normálně rozmáčkneš mezi prsty.“
„Fuj, a musím?
„Musíš.“
„A co když tam bude Ferda Mravenec?“
„Tak mu rozmáčkneš ještě berušku a támhle u plotu jim uděláš hrobeček… Bestiím jedněm kousavým. Hitler si taky myslel, že nás rozmáčkne, ale to se mýlil.“
„Můžu už raději sbírat meduňku?“
„Chodila jsem za ním po setmění do kotelny špitálu. Bylo pár měsíců do konce války. Taky bys nenechala bratra umřít v dřevěném budníku pod hromadou uhlí. Černej byl jak Wix a břich plný střepin a hnisu. I červa jsem mu vytáhla…Můžeš. Teplý odvar z téhle byliny jsem jednou dírou lila dovnitř a druhou v zádech mu vytékala ven. Ale pomohlo to. Za měsíc se postavil na nohy a vidíš, po válce se narodila tvoje máma. Tak se snaž a nefňukej.“

Žádné komentáře:

Okomentovat