9. listopadu 2018

Rozmluva s vodou - napsala Hana Kavalová

Bez tebe, vodo, nebyl by život. Dokážeš život zachránit a také ho vzít. Dokážeš být nádherná i krutá. Jsi požehnáním i pohromou. Možná nejen proto, jsi rodu ženského. Mé první setkání s tebou je ještě před narozením.
Jednalo se o značku vody "plodová" a bylo mi v ní pěkně. Jenže všechno pěkné jednou končí a já musela vyplout na povrch. Šlo to rychle. Jakožto nezkušený sedmiměsíční novorozenec jsem ovšem měla z pekla štěstí, neboť jsem neohroženě vplula do vodního znamení Raka.
Pak přišla doba povinné výuky plavání a špatná paní učitelka. Jaký paradox - vyvolat ve vodním znamení strach z vody! Nicméně netrvalo dlouho a já se setkala se svou láskou, vodou mořskou. Strach byl šmahem pryč a já v zajetí slané kamarádky navázala nové životní přátelství.
Život ubíhá neskutečně rychle a přináší úspěchy i pády. Čím více zažíváme, tím více si ceníme, že ve svém okolí máme lidí, kterým můžeme spolu s Jožo Rážem zpívat jako své poděkování ,,Ty jsi predsa voda, čo má drží nad vodou".
Občas, vodo, nádherně voníš. Jako muž či jako žena. Záleží, jakou máš zrovna náladu. Zda jsi plná květin, bylin, koření - když se převlékáš do své podoby "toaletní". Dokážeš být tak všeobjímající, když stékáš po mém těle, a tak erotická, když stékáš po tělech dvou bytostí v jedné chvíli.
V tobě, vodo, odráží se měsíc, slunce i hvězdy. Jsi kouzelníkem Čáryfukem. Jednou nám protékáš mezi prsty, jindy do tebe padáme jako do nejkrásnější bílé peřiny.
Natahujeme ruce a do dlaní na zlomek vteřiny chytáme vločky.
Dokážeš být pěkně tvrdá, ať už na tebe upadneme na bruslích nebo nám na hlavu spadne tvůj kamarád rampouch. Jsi ledová i horká a občas se vypaříš jako neplatící host z hospůdky. Hasičům pomáháš při práci, dětem v akvaparcích slouží pro rozveselení očí.
Vodo, s tebou se rodíme. Jsi náš nepostradatelný přítel po celý život. A jednou, až přijde čas, opět budeš s námi. V podobě slz těch, které máme v životě tak moc rádi.

Žádné komentáře:

Okomentovat