Zklamání - napsala Barbora Macko

Jen tak prostě, lidsky
Všichni jednou umřeme
na neutuchající výbuchy lásky.

Vše, co jsem vybudoval,
zničil jsi během dne.
Prokousals mi díru do srdce
a teď mi tam prší.

Snažím se udržet svůj život v ruce,
ale něco mě dole drží.
Vevnitř bolí to ublíženě.

Brodím se bílým dnem,
hledám životní hodnoty.

Chci, abys byl mým odrazem,
dokud nezemřem.

Bez všech těch bolestí,
vracím se zpět
na životní rozcestí,
kde mohu dospět,
odproštěn od starostí,
které bych mohl vyprávět.

Vzpomínám na to všechno, co jsme prožili,
a tak podivně mě bodá srdce,
když vím, že je to jen minulost
někde hluboko ve mně..