30. prosince 2019

Měli jsme návštěvu – napsala Jana Faitová

Za čtrnáctidenní vnučkou přišla paní doktorka. Pečlivě rodiči vybraná privátní lékařka. Ale místo lékařky přišla lekařka.
V Čechách znám desítky lekařů, ale že mě budou pronásledovat až na Rhodos, to jsem netušila. Najednou se rozletěly dveře a paní doktorky bylo všude plno. Bez umytí rukou se začala chňápat po naší holčičce. Neempaticky vyzkoušela všechny reflexy, hmaty, kroucení, natahování a nahlížení do otvorů. Dokonce svítila do ještě zavřených očiček. Miminko řvalo jako pavián. Předvedlo zelenočerný double průjem, počůrání se, zajíkání, blinkání a zfialovění do té doby žloutenkou nažloutlého tělíčka.
Lekařce to však nestačilo a jala se lekat ještě maminku. Hláškami, že má jistě málo mléka, neboť váha je nízká, tušením vysoké hladiny bilirubinu přes možnost přítomnosti srdeční vady až po chybné vyvinutí levé kyčle a seznamem doporučených vyšetření maminku rozplakala a vykolejila pro několik dalších dní. Vážím si lékařů, sama jsem bývalý zdravotnice. Nicméně o působení některých z nich si myslím své, stejně v Čechách, jako v zahraničí. Kdyby nebylo lekařů a jejich netaktně vyslovovaných zaklínadel, tabulek, nadbytečných vyšetření a striktních pokynů pro všechny jako přes kopírák, bylo by nám všem už od kolébky lépe. Dívenky by možná přirozeně dospěly v ženy. Počaly by, donosily a porodily děti. Dokonce by snad i bez problémů kojily.
Dnešní uspěchaná doba, plná uměle vytvářeného stresu a strachu, kde ne lidskost, ale výdělek je hlavním hnacím motorem, ničemu takovému nepřeje. Selský rozum, trpělivost a ženská intuice jely nejspíš někam k moři na dovolenou.
Na Rhodu ale nejsou, tam jsem je nepotkala.

Žádné komentáře:

Okomentovat