Teda já mám pech, noční u brány na Štědrý večer, kdyby jenom to! Prostě jsem ten na konci. První, co se namíchl je ten nejvyšší, co sedí na hradě a potom už je to jen zákon padajícího… Ne, dneska nebudu sprostej.
Jistě všichni víte, co jsem schytal.
Ale k věci, dostal jsem rozkaz – přesně od půlnoci už nikoho nepustit přes bránu, jako kdyby ve Vítu nebyla půlnoční. A já to musím vyžrat.
Přede mnou tu stojí dav natěšenej a svátečně naladěnej na půlnoční, I když teď už je dost rozkacenej. Připomínají spíš demonstranty. Už přeze mně málem prošli. Ještě že kluci vypomohli. A ty řeči. Čím jsem si to zasloužil?
Jako jak se jmenuju, to jako abych byl zejtra v Blesku, to víte, že jo...
