 |
| Foto: Kateřina Hončová |
V domě na kraji města žil malý kocour. Na jaře mu přibyl nový kamarád. Štěňátko. Pejsek si s kocourem moc pěkně hrál, honili se po zahradě, kočkovali se, kocourek se nechal něžně okusovat za krkem. Stěne rostlo jako z vody a za par týdnů z něj byl velký pes. Jednoho rána, když pes vyběhl na zahradu a uviděl kocoura, zaradoval se, skočil na něj a povalil ho na zem. Kocourek se strašně vyděsil, vyšplhal na strom a pozoroval psa z uctivé vzdálenosti. Najednou v něm neviděl svého kamaráda, ale velkého, černého psa.
"Co blbneš, pojď si hrát," volal na něj pes. Kocourek ale zůstal raději v bezpečí stromu. Pes se ho ještě chvíli pokoušel přilákat ke hře, ale marně. Od té doby před ním kocour utíkal, schovával se a vždycky, když se pes objevil nablízku, kocourek se raději někam ztratil. Pes z toho byl smutný, nerozuměl tomu. Tak strašně rád by si s malým kamarádem hrál a dováděl. Ti dva už se na sebe vždycky dívali jen z uctivé vzdálenosti.
Poučení: Není nutné mít dopředu respekt z velkých zvířat. Velká zvířata jsou taky jen lidi.
