Dreamliner a noční můra - napsala Dana Emingerová

Po křtu naší knihy na Loučeni jsem si sbalila a 11. září už jsem kroužla  nad Atlantikem. Boeingem 787 - Dreamlinerem směr Kanada. Ale DREAM to nebyl. Spíš noční můra, protože v den 23. výročí útoků na newyorkská dvojčata jsme museli nouzově přistát na Islandu v Keflavíku. Naštěstí žádní teroristé,  "jen" záchrana kolabujícího pasážéra. Do Montrealu jsme však přiletěli tak pozdě, že třistakilometrový noční přesun autem k řece Svatého Vavřince, kde jsme měli zaplacené ubytování, byl fakt noční můra. 

Co pro mě znamená, že jsem už jednou provždy součástí Tajemství zámku Loučeň - napsala Bohuna Kopřivová

Když jsem se před pěti lety zúčastnila prvního setkání se skupinkou spolužáků z kursu tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga, vedeného paní Emingerovou, nevěřila bych, jaký to bude mít takový krásný závěr.
V kostce jsme se seznámili s dějinami zámku Loučeň a jeho původními majiteli s rodinou Thurn Taxisů. Bylo to zajímavé. Každá rodina má vždy svá tajemství, třinácté komnaty, a tak to bylo velice napínavé a nemohli jsme se dočkat pokračování příští den.

Chcete publikovat své cestopisy v médiích? Podívejte, co jsme dokázali! Nový turnus začná ve středu 8. října

Dlouhodobý kurz psaní cestopisů s Danou a Petrem za účasti inspirativních hostů. 

Bohuna: Rituál dospělosti

Vendula: Hon na aligátory

Účastníci publikují v Koktejlu, na nationalgeographic.cz, novinky.cz, iDNES.cz

8. října začne další turnus podvečerních cestopisných on-line seminářů pro začátečníky i pokročilé. V minulém kurzu jsme pronikli do médií a začali publikovat reportáže na webu i v printu. 

Jana: National Geographic

Zvali jsme si hosty z redakcí: Barboru Literovou z Koktejlu, Jakuba Kynčla z novinky.cz, Pavla Stöckla z NG, Jaroslava Halamku z iDNES.cz, cestovatele a spisovatele Tomáše Poláčka...Vaše reportáže pak vyšly na několika cestovatelských webech.
Na druhé lekci příštího turnusu 22. října bude naším hostem horolezec, fotograf a autor několika knih Petr Jan Juračka. A samozřejmě budeme zvát i další cestovatele, jak z našich řad, tak i ty nejzkušenější psavce.

Martin Paruch, Dana Emingerová Koktejl 9/2025

Jana Venzlů, Koktejl 9/2025

Martin Paruch Koktejl 8/2025

---

Jak si zajistit nesmrtelnost - napsala Zdena Součková

Všichni bychom chtěli být nesmrtelní? Asi úplně všichni ne. 

Ale pro ty, kteří po tom touží, mám návod. Přihlaste se do kurzu tvůrčího psaní Dany Emingerové, a naučte se psát. Respektive nechte si zde od ní nebo jejích báječných lektorů a lektorek, jemně doladit vaše dosavadní nesmělé pokusy, a staňte se Mistrem. Teda někteří. 

No a ti další, jako třeba já, to zkouší a zkouší a děsně je to baví.

Marie a Alexandr v dnešní době - napsal Yakeen (konec)

„Kdyby se tam nedalo ject na motorce, tak bych se na to asi vysral,“ napadlo Sašu, když přidal plyn a vystřelil kolem plazícího se náklaďáku. „Ba ne, to bych klukům neudělal,“ pokračoval jeho vnitřní dialog když Harleje ustálil na příjemné devadesátce, „hrozně o to stáli. I když proč vlastně? Muselo se jim přece taky ulevit, když jsme se Marií rozvedli. Kdyby se neslavila Erichova promoce, nedávalo by žádný smysl se s ní znovu potkat. Jak asi bude po těch letech vypadat? Asi bude vysportovaná, vychrtlá a přísná. Má ještě tak zapšklej výraz?“

Uklizený levoboček - napsala Hana Hermanová

„Nebreč mi do těch brambor! O tom, jak to bude slaný, tady rozhoduju já,“ napomíná panská kuchařka Alžběta svou dceru Markétu.
„A taky to není dobrý pro to děcko,“ řekne teď už smířlivě a položí své dceři ruku na rameno. Markétě leknutím vypadne škrabka z ruky a s cinknutím dopadne na dlážděnou podlahu zámecké kuchyně. „Mamičko, vy to víte? Já, já za nic…!“
Markéta se drží za břicho a z očí se jí řinou slzy.
„Však já vím, holčičko moje, však já vím, ale neboj se, já tě nedám.“
Do kuchyně vchází panský sluha: „Alžběta, jdou za panem knížetem, chce probrat něco k jídelníčku!“ Kuchařka si utře ruce do zástěry, stiskne ještě rychle Markétě rameno a odchází.
Markéta sebere škrabku ze země, otevře okno, sedne si na štokrle a dá si hlavu do dlaní. Z venku do kuchyně proudí čerstvý jarní vzduch, ale Markétě je na omdlení.

Stal jsem se kusem historie zámku Loučeň - napsal Marek Bucko

„To bych si docela střihnul, takovej kurz,“ pronesu u páteční večerní televize. S manželkou jsme spolu už sedmadvacet let a díky televizi se již nemusíme v pátek večer oddávat vášním. Po těch letech se vzácně shodujeme a hlava nás bolí oba... Nemaje tedy nic lepšího na práci, sledujeme bedlivě obrazovku s takovou veselou paní ve Všechnopárty.

Absosenryu - napsal Šimon Pravda

Senryu absonutnosti

Čin odsouzený
předem k záhubě, skryté
v jeho nutnosti

Senryu velkého prohlášení

Koupil jsem boty
Haikovací, chci v nich psát
haiky za ovací

Pohřeb bez umíráčku - napsal Marek Bucko

„Zase to okno! Mlátí průvanem! Zavřete ho sakra!“ křičí Hugo na jeptišku, Šedou sestru III. řádu sv. Františka.„Nemocní potřebují čerstvý vzduch!“ Podívá se přísně na Huga a pokřižuje se. Hugo čás
tečně omluvně vysvětluje: „Ty rány mě děsí! Jsou jako ryk válečné vřavy. Sjednocení krví a železem… Zatracený Bismarck! Jak se to mohlo stát? Vždyť mluvíme stejnou řečí! A k tomu ta strašná nemoc.

Co si vzít na sebe do loučeňských zámeckých komnat - výcuc z vrcholících příprav na autorské čtení

Přípravy na úterní literární mejdan vrcholí. Nad povídkami pro zámecké autorské čtení řešíme, jaký dress code pro Loučeň zvolit:

Radka: DOBOVÝ PŘEVLEK?

Marek: Když já mám dobové jen pruhované plavky s dlouhým rukávem a nevím, jestli by se to v knížecích komnatách hodilo…

Zdenička: Škoda, Marku, že nemáme scénku spolu. Také bych si vzala plavky s nohavičkou a mohlo by se to odehrávat u rybníčka.

Jitka: Hahá! V plavkách budete dokonalí! Všichni na Vás budou zírat a textům už nebudou věnovat pozornost. 

Dnes se sjíždíme na Loučeni oslavit vznik knihy Tajemství zámku Loučeň

 Od 9. září v prodeji

„Ten barák je inspirativní jako kráva!” prohlásil spisovatel Ondřej Neff, který se jako host zúčastnil zámeckých literárních dílen. „A kdo jiný než šílenci jsou schopni se pustit do takového projektu, jakým jsou příběhy ze starých časů ze života zdejšího šlechtického rodu. Příběhy lásky, zrady, vášně, ale i převratných vynálezů a technického pokroku.”

Kniha Tajemství zámku Loučeň je literárním projektem, jaký skutečně u nás nemá obdoby. Pod vedením spisovatelky Dany Emingerové se během několika let na Loučeni sešla skupina autorů a v rámci kurzů tvůrčího psaní vytvořili mimořádně pestrý, a přitom překvapivě kompaktní soubor povídek. Má několik rovin, které spojuje mystický kraj Svatojiřského lesa se zámky Loučeň a Mcely.

RILKE NA LOUČENI - NAPSALA HANA HERMANOVÁ

Rainer Maria Rilke přijel na Loučeň poprvé jako patnáctiletý neduživý mladík. Mladý básník se právě nacházel v tak složité životní situaci, jakou můžou člověku způsobit jen muka dospívání. Rodiče ho na jeho naléhání osvobodili z vojenské školy v Hranicích na Moravě, kadetky, kde byla šikana součástí pedagogické metody, ale nesouhlasili s jeho dalším studiem. 

Mladý Rilke by se býval rád stal egyptologem nebo lékařem. Básníkova první láska skončila, jako později řada dalších, nešťastně. Jeho milá Anežka mu dala vědět, že vstoupí do kláštera. V tomto rozjitřeném rozpoložení ho rodiče vyslali na ozdravný pobyt na Loučeň. Společnost mu dělal oblíbený králík Erža a již méně oblíbená tetička.
Rilke zaslechl, že v loučeňském zámku panuje atmosféra příznivě nakloněná všemu krásnému a uměleckému a rozhodl se tedy vyžádat si u místního osvíceného panstva audienci. 

NEZŘÍZENÉ HRÁTKY ZLATÉ MLÁDEŽE VE MCELÍCH - NAPSAL MAREK BUCKO

…a dovoluji si Vás pozvati na knížecí veselí s divadlem a tanci. Takto končily neoficiální pozvánky zhotovené mcelským písařem s až uměleckou zručností. Začínaly ovšem nemravnými iluminacemi. Tyto velmi umělecky, ovšem zároveň jadrně a živočišně naznačovaly o jaká „veselí“ se asi bude jednat. Když se tomu písař někdy bránil s tím, že je tu pro vážnější službu, princ Alexandr vykřikoval:
„Co šlechta schvátí, již nenavrátí!“ 

A smál se s čertovským výrazem, jakým znělo i celé rčení. 

Takto již po několikáté svolal Alexandr okolní šlechtickou omladinu. Tyto dýchánky tak nebyly pro mladé šlechtice ničím novým. Na zámku v Mcelích se mezi poddanými hovořilo až o orgiích. Nikdo z nich ale nevěděl nic konkrétního, protože nikdo u ničeho nebyl. Až na ojedinělé střípky.

Horko v noblesním salónu - napsal Šimon Pravda

„Je to definitivní,“ kníže Hugo opakuje slova svého syna a hledí do zámeckého krbu předků Thurn-Taxisů. Zklamal.
Lev salónů, šlechtic movitý, kavalír, zámků pán a železnic stavitel... a otec. Jest poražený a on nezmůže nic. Princ Alexandr, jeho syn, jediný nástupce rodu, vstupuje do Maltézského řádu. 

Poleno doutná. Do dřevěné knihovny se plíží mráz, ale dlouhou dobu nikoho nenapadne přiložiti.
Pravá rukavička drahé látky si dolije prázdný pohár, ta levá v dlani drtí nejboblíbenější svůj chalcedon.

Poslední Alexandrova lovecká výprava do Afriky - napsala Jitka Sova

Alexandr se prodírá houštím deštného pralesa pod Kilimandžárem. Je ve svých 75 letech vychrtlý houževnatý stařík.
Píše se rok 1926 a on je zpátky v milované východní Africe, dříve německé kolonii, která je nyní už skoro deset let součást britského impéria. Hrabě Alexandr Thurn-Taxis hovoří plynně mnoha evropskými jazyky, naučil se i trochu swahili, domorodé řeči nejsilnějšího kmene zde na východoafrickém pobřeží. To je mu tady k ničemu, jeho hlavní průvodci, Jaribu a Maimba, žádnou z těchto řečí nevládnou. Zato se vyznají ve zdejší džungli a jsou schopni ho na zádech přenést, kam je potřeba.
Ano, slíbil pro Národní muzeum ulovit opici. Vlastnoručně. Osobně. Je přece hrabě, tohle nepřenechá nikomu z výpravy.

Útěk z Pávie - napsala Nataša Richterová

Do temné noci se ozvalo několik výstřelů. Na nádvoří zámku Visconti někdo zapálil dřevěné stoly a lavice, zařinčelo rozbité sklo. „Co se děje?” vykřikla Almérie. Její manžel Hugo vyletěl z postele a jeho vojenský instinkt mu okamžitě napověděl, že je zle. Rozběhl se po ložnici a mezitím, co se oblékal, házel jejich věci nazdařbůh do zavazadel. Almérie vyskočila a vrhla se k oknu, ale Hugo ji stáhnul zpátky!

Víno Duino - napsala Irena Taterová

Jsem krása, jsem třpyt, jsem skála, vítr, moře. Nechápeš? Myslíš si, že můžu být jen červené nebo bílé? Chachá! Tak to nevíš nic.
Já jsem víno mimořádné, ojedinělé, vzácné. Jsem démon, radost, vášeň. 

Proč jsem tak výjimečné? 

Chcete to vědět? 

Samozřejmě, že ano. Ale to je naprosto tajná záležitost. Kdybych vám to sdělilo, přijdu o svoji unikátnost. 

Průmyslová Cena prince THURN-TAXISE - napsala Nataša Richterová

Saša Kolowrat

Když se roku 1907 princ Erich Thurn -Taxis stal, ve svých dvaatřiceti letech, předsedou správní rady akciové společnosti Laurin a Klement, automobilům zcela propadl. Jeho soutěživý duch, vyžívající se dosud v závodech dostihových a motocyklových, zatoužil také po závodech automobilových. Vůbec první automobilový závod v Evropě, z Paříže do Rouenu, se jel již roku 1894.
Princ Erich v roce 1909 po vzoru evropských automobilových pohárů, založil „Průmyslovou cenu prince Thurn-Taxise“. Byl to vytrvalostní závod pro cestovní vozy. Mezi lety 1909-1911 získaly vozy akciové společnosti Laurin a Klement první cenu.

O Arance Demeterové a Zoltánu Arpádovi - napsal Marek Bucko

(ale stejně tak by to mohlo být o Ivetě Novákové a Pavlovi Novotném, Jane Smith a Johnovi Bakerovi…)

„Dobry den, páňy učitelko, ja du odhlasit našeho Dušána, že dnes nepříde do školy. Eržika řykala, že ma tu teplotu a červenej krk. Vevnitř. A že by jako neměl mezi vostátni, aby je nepokazil. My zme měli krályky, dostali tu Xylomontózu, měli červený krky a všichni zdechli. Mezi sebou se pokazili…“
Paní učitelka, posilňující se ve sborovně před začátkem vyučování kávou (a není se co divit, že se zazděným „prckem“) koukala nedůvěřivě na zodpovědného otce.
„Pane Arpáde, ale malý Dušan je paní Demeterové. Musí přijít ona, nebo rodinný příslušník! Vy ho nemůžete omlouvat!“
„Páni učitelko, já ho nepomlouvám, du ho jenom odhlasit, že dneska…“

VZNIK AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI - napsal Bořivoj Beránek

V dobách, kdy dědové našich otců byly ještě dětmi, v Mladé Boleslavi vznikla malá firma dvou nadšenců pánů Laurina a Klementa. Vyráběla jízdní kola, tehdy zcela nový a moderní dopravní prostředek, který si mohl dovolit jen málokdo. Tito pánové ale na samém konci 19. století svůj sortiment rozšířili o motorové kolo, kterému se tehdy ve světě říkalo motocykl.
Během pouhých pár let se firma rozrostla do dříve netušených rozměrů, úplně přestala vyrábět kola a vedle stále dokonalejších motocyklů se pustila do výroby automobilů.

Láska na první pohled - napsaly Lucie Svibová a Katka Hovadíková

Marie stojí u otevřeného okna a ve tváři se jí zračí nepřítomný, zasněný výraz. Na plátně jejího malířského stojanu začíná rýsovat postava mladého muže na koni. Většina kontur je v obrysech, pouze tvář jezdce vystupuje téměř plasticky. Má podobu jejího bratra Egona, který odjel ke vzdáleným příbuzným, Thurn-Taxisům, na návštěvu do Čech. Chybí jí.
Jak ta exotická země asi vypadá? Marie si ji zkouší představit.

Vtom rozrazí dveře do pokoje její matka: „Marie, váš bratr!“

Jak se stal princ Erich brankářem FK Loučeň - napsal Šimon Pravda

Princ Erich ještě v době studií na Cambridge založil, s pomocí svého přítele Hodgsona, fotbalový klub. Sportovní klub Loučeň byl první fotbalový klub v Čechách vůbec.
Erich hrával na pozici brankáře, trenéra Hodgsona zvolili kapitánem. Do týmu se zapojil též vrchní zahradník, místní řemeslníci či hoši z vesnice. Tréninky pořádali v zámeckém parku, na které se chodil dívat místní lid. Často také knížecí rodina s váženými hosty. O hru se také zajímala paní kněžna, prý však spíše o anglického kapitána, ale to je příběh úplně jiný.

NARCIS PODSEDNÍČEK - napsal Bořivoj Beránek

Mezi nejúspěšnější konstruktéry a závodníky na motocyklech, jakého firma Laurin Klement kdy měla, patřil Narcis Podsedníček. Dá se vlastně říct, že na samých počátcích motorismu byl elitním závodníkem nejen této značky, ale jedním že šampionů evropského formátu. Krátce potom, co se závoděním v roce 1905 přestal, přijal nabídku konkurence, která o něj už dlouho usilovala.

Václav Klement hovoří s Erichem Thurn-Taxisem:

E: Pročpak se mračíte, pane továrníku?

Setkání v Svatojiřském lese - napsal Marek Bucko

„Zdravím vás Herr Oberststallmeister und Träger des Ordens vom Goldenen Vlies!“ zamává nijak zvláště uctivě a se smíchem ten divný, avšak dobře ustrojený poutník na generála Emericha Thurn-Taxise, rytíře řádu Zlatého rouna, který je právě na návštěvě u svého bratra Huga na Loučni. Vykonávali spolu koňmo prohlídku panství. I když už jsou starší, jako správní šlechtici zakončili návrat ze Svatojiřského lesa na zámek soukromým dostihem. Tedy tak to pojímal hlavně voják Emerich, znalec koní a teď i císařský štolba.

Balada utonulých souhvězdí - napsal Šimon Pravda

Kde se tu vzal?
Obyčejný polobůh
v hlíně na zemi
tu v troskách vstal.
-
Na jazyku... nic!
Hledí noci do tváře.
Až v té tmě uzře něco
víc... hle záře.
-
To světlo, hvězda jen?
Ta krásná hvězda mrkla
na něj z poza mraku.
Jak daleko je?
-
"Héj, Prší z toho mraku.
Za chvíli ti ji zakryje!"
On zeptá se vody
v jejím odraze.
-

Psaní dává křídla - zpravodaj 8/2025

Pro každého autora výtisk zdarma

Milí přátelé psavci!

Literární svátek na Loučeni se blíží

Naše společné dílo, kniha Tajemství zámku Loučeň, už je v prodeji. Nabízí ji nejen Kosmas, ale i knihkupectví Dobrovský a Dobré knihy. Přes dvacet internetových serverů publikovalo tiskovou zprávu.

O literárním svátku na Loučeni 9. září psala nejen Česká tisková káncelář, ale i Slovenská tisková kancelář. Máme krásné články v Koktejlu a v Právu. Křest možná natočí i televize. Na Loučeni nás totiž čeká velkolepý literární mejdan. Odpolední uvítací přípitek je připravený od pěti hodin. Přesně v šest hodin začne křest s našimi kmotry Milanem Šteindlerem a Ondřejem Neffem, kteří s námi na kurzech oba dvakrát byli. V půl sedmé se vydáme na autorské čtení do zámeckých komnat. Když bude hodně hostů, tak půjdou postupně v několika skupinách. Večer ukončí světelná show na nádvoří. Přeji nám všem, ať si křest pořádně užijeme!!! Dana

---

Velké wow, Dano, že jsi tenhle projekt dotáhla ke zdárnému konci! 

Těch nápadů, možností, variant bylo tolik! Sestavit vše dohromady mohl jen člověk s vizí, obrovskou zkušeností a vůlí. Kdo to nezažil, nedocení. 

Klára Dvořáková

Slavnostní večer začíná přípitkem v 17 hodin

Gratulace autorům, Nataše a dalším lektorům, bez nichž by kniha nemohla vzniknout!

Bohuna Kopřivová

---

Pro každého autora výtisk zdarma

Autorské čtení v osmi komnatách Loučeně

Na tvůrčí mejdan 9. září zveme všechny autory a jejich přátele

Lektorský tým z Loučeně

Už přihlášení zájemci o autorské čtení se sejdou v pondělí odpoledne. Čeká nás tvůrčí večer. Pak přespíme na zámku a od rána budeme ladit příspěvky, které budeme číst v rámci večerních zámeckých prohlídek v osmi komnatách: v knihovně, oratoři, dámské a pánské ložnici, v jídelně, hudebním a orientálním salonku a pokoji komorníka. Pokud bude hodně návštěvníků, půjdou na prohlídky v několika skupinách, mohli bychom se při čtení i prostřídat. Program však musí mít jasnou kontunuitu a režii.

Zelený traktor - napsala Tereza Selingerová

Pomalu se blížil konec prázdnin a teplo letních dnů ustupovalo. Náš poslední týden jsme chtěli strávit s dědou. Je to usměvavý fešák a strůjce skvělých nápadů. Zažili jsme s ním spoustu věcí a o zábavu s ním je vždy postaráno. I jeho obrovsky dům je jakou si mozaikou jeho osobnosti. Trofeje divoké zvěře na zdech nebo sbírka starožitných hodin.
Jedním z poznávacích znaků mého dědy je však jeho traktor. Žádné zařízení si nehýčká tak moc, jako svého malého zeleného oře. Ten je sice poznamenaný časem a nevoní zrovna nejlíp, jeho tažné síle se však nic nevyrovná.

Nebeský souboj - napsala Alena Janková

Dnes se o tom rozhodne, buď ty nebo já. Tys pošlapal moji čest, pověst, důvěru... a to nejhorší je, že chceš JI, mnou milovanou, posvátnou, jedinou. Ne, já dokážu, že jsem ten, kterého chce. Já budu její jediný tenhle rok. Porazím tě, zmetku.
Ona tam sedí někde ve větvích, pozoruje nás. Oh, budu tě hoden, má milá, přísahám!

Pamatuji si přesně na ten moment, kdy sis mě dnes vybrala. 

Dítě lásky - napsala Nataša Richterová

Věděl to. Jen nevěděl, co si s tím má počít. Jeho žena stála před ním a byla mu v té chvíli tak protivná, až ji téměř nenáviděl. Vítaná změna po letech lhostejnosti, pomyslel si s cynickým úšklebkem. Věděl, že dítě není jeho. Nemohlo být. Posledního půl roku svou ženu vůbec neviděl. Trávil čas mezi Vídní a Prahou. Ale šeptanda o půlnočním dostaveníčku jeho bratra v ložnici jeho ženy, která zpočátku byla jen klepem služebných, mu každým dnem rostla přímo před očima více a více, tím jak se zvětšovalo břicho jeho manželky. Dostaveníčko tedy nezůstalo bez následků. A následek už nešlo zakrýt volnějším střihem šatů. Věděl, že ten panchart musí zmizet hned, jakmile se narodí. Nesnese ho vedle sebe, vedle svých dětí, ve svém domě!

Po svatbě - napsala Hana Hermanová

„Ani si v tom šampaňském nesmočila rty,“ pomyslí si princezna Karolína dotčeně a pozoruje svou švagrovou, kněžnu Marii, jak s omluvným úsměvem odkládá netknutou křišťálovou sklenku na sněhobílý ubrus. 

Marie je o devět let mladší než Karolína. Je krásná, sečtělá, umělecky nadaná a nekonečně trpělivá. Karolínin bratr, kníže Alexandr, si nemohl vybrat lepší ženu. Přesto Karolína nedokáže Marii vystát. Něco v jejím zasněném a jakoby rozmazaném pohledu ji nekonečně dráždí. Ale což, nebude si přeci kazit svůj vlastní svatební den nějakými nejasnými pocity zášti.
Karolína se podívá na prince Gustava. Ode dneška je syn samého šestého řezenského knížete jejím mužem. Ráno se za vzdáleného bratrance v loučeňském kostele provdala. Jak to bylo všechno krásné a vznešené: kněz v bílém ornátu, který Karolína sama zlatě vyšila, družičky, které jim sypaly okvětní plátky růží pod nohy, ranní světlo, které sklo vitráží barvilo do růžova. 

Autorské čtení v Písku - napsal Šimon Pravda

Děkujeme Městské knihovně v Písku za příležitost číst povídky v tak úchvatných kulisách se skvělou hudbou. 
Těšíme se na pokračování.
I paní ředitelka Štěpánka Činátlová byla spokojená:

Vítání osvoboditelů - napsala Irena Lahodná

80 let trvající tabu

Válka se chýlí ke konci. Tři kamarádky, Anna od starostů, Róza z pošty a její sestřenice Olí ze Mcel, utíkají vítat Rudou armádu, aby ve svých rodných domech nabídly osvoboditelům ubytování. 

Do voňavého květnového odpoledne si obléknou své nejhezčí šaty, po cestě mezi zahrádkami si upletou věnečky do vlasů. Němci ještě včera zajali partyzány v Jabkenické oboře a zastřelili Anně a Rozárce tatínky, pana poštmistra Dragouna a starostu Kocha, kteří v legionářských uniformách hlídali muniční sklady u Jíváku.

Cestopisná senryu - napsal Šimon Pravda

Sen v Riu

Kriste, měl jsem sen:
V Riu skočils, na zádech
ti letěl jsem střem

Vzpomínka na Itálii

Městičko Chieti

Kde svítí slunce
v mém srdci Chieti vždy
stejně chčijety

Senryu je japonský satirický básnický útvar, podobný haiku, ale zaměřený na lidskou povahu a její nedostatky. Je charakteristický třemi neladěnými verši s počtem slabik 5-7-5.
Senryu se často vyznačuje ironií, humorem a satirou.

Z koně na auto - napsala Zdena Součková

Dějiny automobilismu sahají až do doby Leonarda da Vinci. Roku 1495 dokončil Leonardo nákresy vozu, který byl poháněn velkou pružinou. Ta se musela nejprve ručně natáhnout. K pohybu nebylo potřeba koňského spřežení, mohli bychom ho tedy považovat za auto. V roce 1680 si nizozemský vynálezce Christian Huyghens uvědomil velký potenciál motoru s vnitřním spalováním. Jeho nápad se, bohudík, neujal, protože jako palivo chtěl použít střelný prach.