ZPRÁVA PRO MUZEUM - napsali Martin Rabenseifner a Katka Nevolová

Motivace a potřeby cílové skupiny, která chodí do muzea
• Návštěva muzea patří mezi zážitkové volnočasové aktivity zejména rodin s dětmi.
• Chtějí se dozvědět něco nového a zároveň to má být zábava/zážitek.
• Dnešní děti jsou mnohem více vizuální, než bývali jejich rodiče. Vnímají (konzumují) a učí se mnohem více přes to, co vidí, než přes to, co si přečtou.

Jak na ně mohou působit texty
• Nezáživné. Spíše uspávají, než osvěžují.
• Příliš odborné – hodně cizích slov, geologických, botanických nebo zoologických názvů, za kterými si čtenář neumí nic představit
• Příliš „namáhavé“ – dlouhé texty, které odradí od čtení už dopředu.
• Nejasné – nemají jednoduchou hlavní myšlenku, kterou si má čtenář odnést

Moje profese: kvalitativní výzkum trhu - vysvětlení pro různé cílové skupiny

Vysvětlení laikovi
Práce kvalitativního výzkumníka obnáší v prvé řadě povídání s lidmi. Ten, kdo rozhovor vede, je moderátor. Může si povídat s jedním člověkem nebo více lidmi, třeba i 8 člennou skupinou – tzv. respondenty. Ti za účast na rozhovoru dostanou finanční odměnu.
Tématem povídání jsou nejrůznější výrobky a služby, od potravin přes finanční služby až po léky a krmivo pro domácí mazlíčky. Zadavatel výzkumu (tzn. „Klient“) chce o svém výrobku či službě zjistit něco, co neví a dostupné zdroje informací mu to neřeknou.

O lvicích a lvech - napsal Martin Rabenseifner

Lvice Elsa lovila skvěle. Věděla, kdy zaútočit, kdy se schovat a počkat na svou kořist. S radostí a pýchou nosila ulovené antilopy svému miláčkovi Hektorovi, který byl šéfem lví smečky. Elsa byla při lovu mnohem úspěšnější než ostatní lvice. Třeba Pamela nanejvýš ulovila nějaké napůl chcíplé mládě králíka, které bylo jen kost a kůže. Ale Hektor se tvářil, že mu ten vyzáblý hlodavec stačí a dával Pamele přednost. Nikdy Elsu nepochválil, její gazely a zebry považoval za samozřejmost. Elsu to mrzelo, ale nevěděla, jak to změnit.

Hezký: Kočka na pláži - napsal Martin Rabenseifner

Slunce ji příjemně hřálo, vítr zlehka foukal a moře potichu vrnělo. Zavřela oči a nechala se unášet pocitem naprostého klidu a svobody. Neměla žádné starosti ani povinnosti, klidně ležela na pláži s úsměvem na rtech. Její miláček plaval v moři a mával na ni. Jako kočka se líně protáhla, vstala a pomalým krokem šla za ním do vody.

Vítr, hokejka a větev - napsal Martin Rabenseifner

Vítr ve vlasech - jel z kopce na bruslích, vzduch ho osvěžoval. Okolní stromy vrhaly příjemný stín. Stezka byla poloprázdná, jen občas někoho potkal. Běhat ho nikdy moc nebavilo, ale bruslit je něco jiného, na ledě i na zemi to bylo vždycky super. Přitom na ledě je to s pukem a hokejkou ještě lepší zážitek, hlavně když vstřelil gól nebo na něj nahrál - skvělý pocit, který umocnil radost ze hry.

Král uzamčené domácnosti - napsal Martin Rabenseifner

Ujistil se, že všechny dveře jsou zamknuté. Pustil hodně hlasitou hudbu. Když ji bil, cítil moc a kontrolu. Její bolest mu působila radost, radoval se z každé slzy, která ji stékala po tváři.
Když si dávala ruce před tvář a choulila se do klubíčka, s chutí a radostí do ní kopal. Cítil se jako král. Ubohý král domácnosti a zamknutých dveří.

Kovářova kobyla chodí fakt bosa – zvláště, když jede v Octavii - napsal Martin Rabenseifner

Rodiče si nevybíráme, prostě je máme. S rostoucím věkem se snažím chování svých rodičů vidět více s nadhledem a pochopením. Někdy je to trošku těžké. Ale pak se tomu zasměju a něco si občas i uvědomím. 
Jel jsem svým autem. Přede mnou táta řídil svou starou dobrou Škodu Octavia směrem do autobazaru, kde ji měl podle dohody prodat. Před tím ještě nechal auto zkontrolovat v servisu. Moje role zněla jasně – doprovodit tátu a pak ho odvézt domů.

Když prší v hodině češtiny - napsal Martin Rabenseifner

“It is raining česky znamená Prší,” říká učitelka na hodině češtiny pro cizince.
“Není to jako část těla, něco jako hruď - CHEST?” zeptá se Suri z Indie.
“Ne, to se jinak píše i vyslovuje - Prší a Prsy. Spíš ale říkáme prsa.”
Paul se zasměje:
“Cheche, prší prsy.”

Dočkala se - napsal Martin Rabenseifner

"Takže to bylo fajn?" potichu a pomalu říká babička.
Přikyvuju a hladím ji po ruce. Dívám se jí do očí - jsou světlejší, než bývaly. Ale pořád stejně příjemné a usměvavé. Jen září jiným světlem.
"Leží se Ti dobře, babi?"
"Nechceš něco přinést nebo podat?"
Babička lehce vrtí hlavou a jen, aby mi udělala radost, poprosí o sklenici vody.
Tady je můj chlapec, dívá se na mě. Konečně je zpátky doma z cest.
Ložnice je potemnělá, stmívá se a babička na posteli blaženě a s úsměvem usíná.

Druhý den se už neprobudila.

Typologie potenciálních zákazníků pro kurz psaní - napsali Aleš Vlček a Petra Soukupová

Nadšený sebevzdělávač

Karel je třicátník, Středočech a nadšený sebevzdělávač.
Do Prahy přišel za lepší prací, ale zatím nic takového nenašel. Zkusil už leccos – jezdil kamionem, prodával pojištění po telefonu, jako zahradník zkrášloval Prahu tulipány a dělal obchodního zástupce pro počítačové hry. Zajímá ho spousta věcí, ale u ničeho nevydrží dlouho.
Teď má období kurzů. Věří, že sebevzdělávání je snadná cesta, jak najít sám sebe a to, co ho v životě bude bavit. 

Znovu náctiletá Monika - napsal Martin Rabenseifner

Monika se rychle a potichu proplížila chodbou k venkovním dveřím. Bylo ráno.
Karel stál ve dveřích kuchyně, takticky zády k ní a čelem ke svému otci: “Aha, já nevěděl, že dnes nejdeš do práce, tati.”
Už venku na ulici si Monika pomyslela: “Málem se tady počůrám, nestihnu práci a kvůli čemu nebo komu?”
Karlovi je 19, jí přes 40.
“Tohle se mi naposledy stalo v minulém století, ufff, abych utíkala před rodiči po noci strávené v klučičím pokoji.”
Cestou do práce si Monika čte zprávy v mobilu: dceru asi vyhodí z gymplu, druhá dcera a syn zdraví od babičky.
A manžel? Ten má tu svou pětadvacítku.

Papír a tužka - napsal Martin Rabenseifner

Dnes jsi teda pořádně ostrá a silně do mě ryješ! Co se stalo?
Ale, nic zvláštního. Můj pán a vládce má dnes příval tvůrčí energie.
Aha. A čím to, že právě dnes? Fakt mě to bolí, nejsem na to zvyklý, nejsem přece žádný kopírák.
To kdybych věděla. Jsem celá mokrá, jak se můj pán potí.
Kdybych aspoň viděl, co z té energie vypadne. Sám na sebe nevidím.
To ti ráda povím. Když si mě dá za ucho, mám na to slušný pohled z odstupu.

Luba je nad věcí - napsal Martin Rabenseifner

"Jak se máte, ogaři? Asi dobře, když se usmíváte."
Strejda Luba mluvil rychle a často vtipkoval.
"Je to jak z prdu kulička," řekl. Právě vyrobil nosnou konstrukci pro zahradní terasu. Ze železa pomocí svářečky. Stál a se zalíbením koukal na své dílo. Labužnicky si vychutnával pivo a usmíval se. Já s bratrem a tátou jsme stáli vedle něj a taky koukali. "Ještě vám pomůžu s tím betonem a dlažbou, ogaři. Potřebuju ale půjčit nějaké pracovní boty, ty moje jsem zapomněl doma." Když jsem mu přinesl své staré kopačky Botas, smál se: "No super, Marťo, to só boty jak na první ligu." Spokojeně si je obul a pobíhal v nich po zahradě, vozil písek a házel ho do míchačky.
Do betonu na terase pak se zalíbením obtiskl špunty: "Mám to ale maló nohu, že? Cítím se tak nějak sportovně a nad věcí, když chodím v kopačkách."