Definice lásky

Převrátila jsem se na druhý bok a otevřela oči. Slunce přes okno osvítilo obličej mého muže.
Můj muž, usmála jsem se a nadechla.
Mým tělem projelo teplo a něha.
Hladila jsem pohledem jeho zavřená víčka a pohybující se chřípí, a věděla jsem, že za nimi jsou dvě nádherné bleděmodré panenky, do kterých se dívám už vážně dlouho.
Mají je i naše děti. Ty dvě dospělé bytosti, které kdysi vznikly tam v tom místě, kde mě to hřeje.
Už čtyřicet tři let.
Dosud.
Pořád.
Jarka Kainová

Pojď a nadzvedni tu mříž, co dělí nás.
Pojď a neboj se... ona padá zas a zas.
Gabriela Rotnáglová

Noční přepadení - napsala Dana Hladíková

Už je to tu zas. Škrábání po zdi, skřípání polystyrénu, pak rána, jako když upustí klavír a pak se ozve dupot nad našimi hlavami. Máme na půdě prkna, takže se ten zvuk roznáší po celém našem přízemním domečku.
Pohledem na hodiny zjistím, že je tři čtvrtě na čtyři. Super. Za hodinu máme vstávat do práce, ale dneska jsme měli budíček dříve a představa, že bychom ještě usnuli, je dost nepravděpodobná.

Chřipkový bacil - napsala Dana Hladíková

Tady se mi bude líbit. Takový krásný krk. A ten dlouhý jazyk. A velké mandle. Panečku to se budu mít dobře.  Musím zavolat kamarády, aby mi pomohli. Jsem moc maličký a sám všechno nezvládnu.  Krumpáček mám, tak můžu začít. Pěkně to tu rozkopám, ať se dostanu na tu dobrotu uvnitř jazyka. 
Hele, támhle můj bratranec začal zdolávat krční mandly a ta už pěkně otéká.

Mrtvola - napsala Dana Hladíková

Alex vylovila telefon z kapsy, a po paměti vytočila číslo na svého nadřízeného
„Kapitáne, jsme tady. Jo ta mrtvola je tady. Leží na zemi v kaluži krve, přesně jak říkala ta pokojská.
 Je to nějaký starší chlap, zatím nevíme přesně, kdo to je, ale měl dobrý vkus na hudbu. 
Má tu gramofon s deskou s Waldemarem Matuškou. Škoda, že je ta deska rozbitá.  Zaseklo se to na písničce, Jak koně pádí, kterou mám zrovna nejraději. 
No vzhledem k tomu, že má zapíchnutý nůž v zádech, tak bych řekla, že to byla určitě vražda.

Frantík píše správně sloh - napsala Dana Hladíková

„Byl krásný slunečný letní den. Jmenuji se František a je mi dvanáct let. Celé prázdniny jsem byl zase u babičky Svobodové, to je máma mojí mamky, ne u babičky Kropáčkové, to je máma táty a k té moc nejezdíme.“
Ježíši, to je ale blbost. Takhle to napsat nemůžu. Ta naše češtinářka je normální sadistka. Dá nám domácí úkol hned první týden školy. Jsem se ještě ani nevzpamatoval, že musím zase vstávat ráno tak brzo. Někde tu mám poznámky z loňska, jak se to má dělat.

Tetka a dáma - napsaly Michaela Marková a Dana Hladíková

Poté, co z vlaku vystoupí postarší pán, zůstaly v kupé dvě ženy: dáma s kapesníčkem a tetka z Olomouce s košíkem.
„To je dobře, že ten dědeček již vystoupil, že ?“
„Ten stréc? A pročpak, paninko?“
„Vždyť to tu zapáchá, že se ani dýchat nedá...“
„Já nic necétím, paninko.“
„Ale to přece musíte cítit, vždyť dýcham přes kapesníček, abych se neudusila. Ten dědeček se určitě nemyl.“
„Tož možná, špinavé ten stréc trocha bul.“