Postřehy z Říma - napsal Michal Gololobov

Je veliký a plný. Lidí, aut, vůní, hluku a slunce. Řím.

Zastavení první - Vatikán.
Ať je váš vztah k náboženství jakýkoli, pokorně uznávám, že ten městský stát dýchá. Nádech - stovky turistů dovnitř. Výdech - stovky turistů ven. Cesta paláci Vatikánu je jak proudící krev v tepně a pulz jsou krátké zastávky u toho, co se musí vidět. Málokoho na chvíli hlavní tok pustí do krevních vlásečnic bočních místností. A srdce? To je Sixtinská kaple. S freskou, kde se dvě ruce skoro dotýkají.
Místo, kde se můžete konečně volně nadechnout - plíce - to je bazilika sv. Petra s kupolí tak vysoko, že… je vždy o trochu výš, než jste očekávali.

Matylda, Švédové a Stamichman - napsal Michal Gololobov

Matylda už týden přežívala v lese. Když vtrhli do vsi Švédové a rabovali, na co přišli, povedlo se jí s uzlíčkem, ve kterém měla všechny svoje poklady, i maminčin medailón, utéci do kopců. Byl konec června roku 1642 a peří z roztrhaných duchen létalo po návsi tolik, že to vypadalo, jako by v létě přišel sníh.
V kopcích nad Králíky bylo bezpečno. Veliký vykotlaný buk se jí teď měl stát útočitěm a novým domovem. Na okraji stromu to na zemi znělo dutě. Stačilo jen odhrnout trochu hlíny a Matylda nalezla plochý kámen.

Jak chtěli Švédové ukrást Stamichmanův poklad - napsal Michal Gololobov

Ilustrace Václava Roháče k pověstem Gustava Mikusche

Za třicetileté války se krajem pod Kralickým Sněžníkem valila dobyvačná švédská armáda pod velením generála Torstersona. Jeho žoldáci pálili vesnice. Kradli všechno, co nebylo schované. Vraždili každého, kdo před nimi neuprchl. A také slídili po podzemním bohatství hor. Zvlášť drahé kamení je lákalo.
Švédové mašírovali horními údolími Moravy do Hanušovic a odtud přes Brannou a Staré Město do Slezska. A právě tady se jedna rota žoldáků dozvěděla o Stamichmanově pokladu pod vrcholem Srázné.

Karbaníci - napsal Michal Gololobov

Pevnost Busa Verle

Jedna rána, druhá rána... prach a kusy zdiva popadané všude kolem. Eso přistálo s bouchnutím pěsti na stole. Tři postavené prázdné nábojnice se skácely a zacinkaly.
„Beru všechno!“ hrábnul po prázdných nábojnicích Vojtěch a strčil je do kapsy.
Ozvaly se další duté rány, další kus omítky se odloupl z pavučinou omotaného rohu. A máš po domečku, pavouku, pomyslel jsem si.
Na ty otřesy už jsem si tak zvykl, že si ani nedovedu přestavit, jaké to bylo předtím. To jsme ještě strachy utírali slzy na zaprášených tvářích. Teď už jen čekáme. Čekáme, kdy nám Franc zavolá z malého okénka, abychom šli střídat.

Kolegyně s přesahem aneb jak vzniká kniha desítek autorů - napsal Michal Gololobov

Představení v divadle Na Dobešce se poslední listopadový páteční večer proměnila v exhibici jedné široké soudržné rodiny, jejich přátel a začínajících literátů. Probíhal tu křest knihy Doba Obalová studentů tvůrčího psaní z kurzů spisovatelky Dany Emingerové. Kurzů stvořených podle Arnošta Lustiga.
Zpátky na začátek. Nevím, jakou máte představu o vzniku knihy... určitě chápete že je potřeba sesbírat nebo napsat texty, které v knize budou, najít ilustrace, vymyslet jak bude vypadat obálka. Malá část úkolů při výrobě jedné knihy spadla i na mne. Moje kolegyně Dana si usmyslela že vytvoří dílo takřka nemožné.
Sdruží pod svá křídla řadu amatérských autorů ze svých kurzů a slepí dohromady knihu s jejich výtvory.

Nehrdinský epos o muflonu, praseti a chřástalovi – napsal Michal Gololobov

Kde pod Sviní horou lesy,
v oněch místech,
kdysi, kdesi,
tam se ozval děsný ryk.

Na mýtině u potoka,
bláto cáká, hnědá slota.
V louži se tam pašík válí,
to ten ryk, co slyšet v dáli.

Postava: Pes Baskervilský - napsal Michal Gololobov

Úkol na kurzu: Vytvoření postavy a její zasazení do prostředí (dialog nebo vnitřní monolog)


Postava: Pes Baskervilský

Popis postavy: Jako malé štěně žil u bohatého sedláka. Od mládí u boudy, v zimě a vlhku. K jídlu dostal jen to, co bylo zbytkem z oběda. Bylo toho žalostně málo. Uvázán na krátkém řetězu po většinu svého života. Když se řetěz utrhl, byl už velký a silný. Od té doby se toulá po blatech a užívá si svobodu a svou mstu za utrpení svého mládí. Chybí mu kus ocasu.

Stamichman a poklady - napsal Michal Gololobov

Ilustrace Tomáš Staněk

“Prásk!” Rána byla větší než Stamichman čekal. Balvan se rozletěl na tisíce kousků. Jeho hromová hůl ještě žhnula. Kamenů rozbil už bezpočet a jeho zlost se stupňovala. Marně hledal to, co by ji zastavilo. Tajemný poklad, který mu tak pomáhá.
Již dlouhá léta se obával, aby mu ho lidé nevytěžili. Proto těm dobrým nabízel jiná lákadla a zároveň trestal ty nenasytné.