Bajka o pilných včelkách a medvědovi - napsala Helena Hráská

Ilustrace: Philip Ward, Fakulta designu a umění v Plzni

Včelky pilně pracovaly celé léto až do pozdního podzimu. Medvěd včelky prosil: „Blíží se ukrutná zima. Budu potřebovat hodně medu pro medvíďata, včelky, létejte tak dlouho, jak to jen půjde. Za nasbíraný med se vám odměním. Celou zimu se o vás budu starat a krmit vás usušenými plody, které jsem si nasbíral.“

Seznámení s Bárou - napsala Helena Hráská

Je pátek před Velikonocemi. Krásný den, teploučko a můj milovaný manžel, leží v posteli s angínou. To zas budou svátky na draka. Ládík se tváří omluvně: „Nezlobíš se?“
„Proč bych se měla zlobit?“
„Že ti kazím víkend!“
„Ty jsi blázínek“.
V zámku rachotí klíč. Ondra haleká z předsíně: „Ahojky mamčo! Máme něco k jídlu? Udělej mi prosím něco, ale rychle!“
 „Kam tak chvátáš?“
„Jedeme s Bárou do Strak (do Strakonic).“

Po zkouškách - napsala Helena Hráská

"Ondrášku, v matematice a ve všeobecném testu jsi byl mezi prvními, ale z českého jazyka skoro
poslední...To byla ta čeština tak těžká?"
"Ani ne."
"Tak mi, broučku, řekni, co tam bylo za cvičení? Nějaká doplňovačka?"
"Ano."
"A bylo tam něco těžkého, co jsi nevěděl?"

Normálka - napsala Helena Hráská

Ahoj miláčku.

Nó, nazdar.

Tak jak ses dneska měl?

Cóo, jo ták! Normálka.

A co ten Franta?

Cóo? Ále nic, normálka.

Miláčku, máš mne rád?

Co říkáš?

Jestli mne máš rád?

Bajka o pilné včelce a lakomém hospodáři - napsala Helena Hráská

Včelka pilně pracovala celé léto až do pozdního podzimu. Hospodář včelku honil: „Blíží se ukrutná zima. Budeme potřebovat hodně medu, včelko, létej tak dlouho, jak to jen půjde. Za nasbíraný med se ti odměním. Celou zimu se o tebe budu starat a krmit tě.“
Včelka pracovala do úmoru. Když byla na louce a sbírala pyl, hospodář stočil všechen med a v úle nic nezůstalo.