Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka řvala.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„Podej mi tužku, než ti jednu fláknu, ty holomku.“
Josef Alb

„Podej mi tu tužku! A nečum tu jak trubka!“
Alena Štiková

„Podej mi tu tužku a pohni, nebudu tu čekat do zítřka!!!“
Lenka Doleželová

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
 „Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu. Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak opravdu hrdina soptil.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„No, víte… Nejsem si jist… Manželka by se zlobila, kdybych se s ní o nabídce nejdříve neporadil.“
Anna Vocelová

„Vlastně na Vaši nabídku nemůžu přistoupit, protože já to ehm... nemám u sebe tóóó... občanku ani, ehm, peníze.“
Josef Alb

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se. 
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala. Zůstane jen přímá řeč a nálada.

„Miláčku, prolévám potoky slz za to krásné, co jsme spolu prožili.“
Anna Vocelová

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... nemáš kapesník? Nechci mít rozteklý oči.“
Lenka Doleželová

 „To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné... Já se už nedokážu vrátit domů. Já už nechci, promiň nemůžu. Nic už nebude jako dřív. Bez tebe už nikdy nemůže být jako dřív.“
Věra Zástěrová Sasínková

Háček aneb začátek příběhu - která z vět by vás přiměla číst dál?

Každý z nás určitě zná ten okamžik napětí, kdy víte, že jste udělali něco, co jste dělat neměli, protože to šlo udělat jinak, a teď si ponesete následky, které už samozřejmě nemůžete zastavit a během sekundy si maximálně stačíte uvědomit, že tohle jste fakticky posrali.
Zuzana Fajmonová

Občas se mi stane, že zabloudím... ale na dálnici v protisměru jsem poprvé.
Zdena Součková

Nemám z toho dobrý pocit…
Renata Czaderová

Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.

Háček aneb začátek příběhu - která z vět by vás přiměla číst dál?

Měsíc zrovna vycházel a rudě zářil. Pro vlkodlaka nádherná podívaná. Část mé vlčí duše procitla k životu a v mých smaragdových očích  se odrážel třpyt krvavě rudé koule, která jindy byla jen bílá...
Jasmin Carmel

Slunce pálí a já jsem spokojená jako blecha, že se mi podařilo konečně dostat manžela k moři, ačkoliv on pořád mumlá něco o tom, že by raději do hor. Opalování na pláži je tak příjemné, že jsem  si při něm krátce zdřímla a probudila se úplně blažená. "Rosťo, natřel bys mi prosím, záda? Rosťo? Rosťo??!!" Jsem na pláži sama…
Vladimír Pilgr

Ze začátku, jsem netušila, co se děje. Proud mě táhl do středu řeky a já zoufale vykřikla.
Julie Provazníková

Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.

Vynechání uvozovacích vět - cvičení: zůstane jen přímá řeč a nálada

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak opravdu hrdina soptil.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„A sakra!“ nadával pět minut nad rozlitým červeným vínem.

Další příklady:
„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
„Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu.

Štěně - napsala Lenka Doleželová

Radostně sbíhám ten kostrbatý kopec nejrychleji, jak umím… on mi vůbec nestačí!!! Dveře se těžce otevírají, už jsem skoro mezi nimi a...“bum, kvíííí“. Neeee, ten cizí obr mi zkřížil cestu a ještě mi přišlápl tlapku… auuuuu...
„To nic, ty moje malinká,“ utěšuje mě můj obr a… ufffff… konečně venku. Nasávám to neviditelné cosi kolem a mému čumáčku to velmi lahodí… mmmmmm… no aaaaaaaaaaale fůůůůůj…

Ošetřovatelka Hedvika našla mrtvolu - napsala Lenka Doleželová

„Bredíku, k noze! Ještě se zastavíme tady, pak už zaběhneme jen pro pizzu a domů,“ vytahuje klíče z kabelky a otevírá.
„Doprčic, ty dveře se už zase sekly… Áaaaaa, uf, už to povolilo.“
„Ahoj, Alí!“
„Bredi, počkej, tlapky otřít, no tak honem, honem… jedna, druhá, dej ji sem, nooo , třetí, čtvrtá.“
„Aleši, tak kde se schováváš!!! Uaaaaaaaaa, ježžžžžžžžžžžžžžžíííííííííííííííšššš, do prdele, do prdele, vuuuuuuuuaaaaaaau, co to je?! Brede, nech toho, no tak, fuj, bleeeeee, mazej, místo!“
Cak, cak, cak….tůůůůt, tůůůůt, když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem, anebo…

SUPERMAMKA a „AHA MOMENT“ - napsala Lenka Doleželová

Dnešní doba nám ženám v péči o potomky moc nenahrává. Snažíme se být těmi nejlepšími maminami různými způsoby – ať už formou výchovy, pozornosti, zdravého jídelníčku, výletů, psychické pohody, darů a co já vím čím vším ještě. To ani nemluvím o nezanedbatelném vlivu informací z internetových stránek, sociálních sítí a dalších zdrojů.
Stejně tak já jsem stále něco řešila a vymýšlela, co ještě vylepšit. Ze všeho nejvíce jsem se trápila tím, jak svému osmiletému synovi vykompenzovat, že jsme se s jeho tátou před lety rozešli.