Zamilovaný asistent - napsala Erdela Teriérová

Moje služba začíná v okamžiku, kdy se moje milá vzbudí. Poznám to tak, že se z kovového stolku nad mojí hlavou ozve protivné pískání, z pod deky se vysune ruka a ta mlátí do svítící kulaté věci tak dlouho, dokud to nepřestane vydávat zvuk. Už jsem přemýšlel o tom, jestli je to pískátko každé ráno ubito k smrti, ale asi ne, protože druhý den ráno ožije a píská zase. Asi je to nějaká hra a já jsem rád, že nepípám.

Náčelník - napsala Erdela Teriérová

Poprvé ho uviděla moje dcera.
Vyzvedli jsme ji ve školce a všichni tři šli pěšky domů. Vedli jsme ji s mužem za ruce. Houpala se, poskakovala a najednou se zeptala: „Mami, kdy pro mě příjde zase ten indián?"
„Jaký indián?“ ptá se překvapeně můj muž a nevím, proč slyším v jeho hlase jemné podráždění.
„No ten, co mě občas vyzvedává ze školky," pokračuje tříletý človíček jako by se nechumelilo.
„Prosím tě, jak jsi na něco takového přišla?“ ptám se jí zvědavě.
„No vždyť to víš, občas pro mě přijde indián a jdeme spolu domů,“ odpoví bezstarostně.
Na zbytek cesty mezi námi zavládne významné ticho. Večer se muž domáhá vysvětlení, které neexistuje. Chce vědět, kdo to je a jak často do školky chodí.

Ovčí píseň hor - napsala Erdela Teriérová

Jan Štursa: Píseň hor

„Jsi moje všechno. Víš to? Když cítím na dlaních tvou hebkou vlnu je to jako kdyby mě hladila maminka. Od včerejšího večera, kdy jsem přišel do chalupy a dostal zase od hospodáře potěhem se na tebe těším.“
„Pořád je na tebe jako pes, co? To já znám.“
„Už nevím jak se mu mám zavděčit. Všechno co mi řekne, to udělám, seno složím z vozu, zametám na dvoře, ale někdy mám pocit, že mu vadí že vůbec jsem. Nevím co mu chybí. Všechno má. Statek velký, plnou spíž jídla… A hodnou panímámu. Jak ta vaří…V neděli jí zbylo od oběda pár vdolků tak mi je přinesla večer potajmo do čeledníku, aby on nevěděl. To by bylo křiku."