Cestovatelské metafory

Španělské býčí zápasy jsou jako Trantinovy filmy. Hlavní hrdina vždy zemře v kaluži krve.

Eiffelova věž je jako dáma, která stojí nohama na zemi, ale hlavu má v oblacích.

Pohled do Grand Canyonu je jako pohled do ženského výstřihu, který jde nebezpečně hluboko.

Chorvatské pláže mi připomínají sardinky v konzervě. Všichni se tlačí tělo na tělo ve vlastní šťávě. 

Hora Říp je pro Čechy jako Děvín pro Slováky.

Potápění v korálovém útesu je jako z filmového plátna, kde sleduju film Hledá se Nemo pořád dokola.

Setkání s chudobou v Indii je jako zrcadlo.
Římské koloseum působí jako dům v rekonstrukci, kde ještě nestihli zasadit plastová okna.

Cesta k protinožcům je jako vyšetření u zubaře, kdy netrpělivě čekám, až to všechno skončí.

(Eva Kopecká)

Farář a vesničanka - napsaly Eva Návorková Vejvodová a Dominika Tokárová

Ve vlaku jede postarší paní z vesnice, mladý farář a kluk, který se chová jako gay. Mladík vystoupí ...

„Panebože, viděl jste to, velebný pane?“
„Neberte jméno boží nadarmo!“
„Jak nadarmo?! Vy jste neviděl, jak se ten mladík nakrucoval před tím průvodčím? Takhle kdybych se já nakrucovala před mým starým, tak se stydim, a to už jsem třicet let vdaná! A on ještě tady před vámi, svatým mužem! Že ho hanba nefackovala, když už to nedělala jeho máma. Já mít doma takovýho výrostka, tak ho řezu od rána do večera, až bych z něj ty hříšný myšlenky vytřískala!“

Háček aneb začátek cestopisu

Hirošima – jak bájný Fénix
Město, které se doslova zrodilo z popela po výbuchu atomové bomby. Každoročně sem zamíří miliony lidí, aby vzdali hold všem mírovým snahám. My tu navíc objevili hned několik českých stop.
Soňa Štroufová

Dobrodružství číhá za rohem, aneb Šumava přeje seniorům - napsala Eva Návorková Vejvodová

Pro zážitky se nemusí chodit daleko, alespoň moje rodina je toho důkazem. Navíc rodina, která je požehnána přítomností babičky, je pro cestování přímo předurčena. Ocitne-li se rodina na cestě za dobrodružstvím, univerzální babička obětavě nasmaží řízky, znalecky přibalí o jeden opalovák víc, ochotně dohlídne na pitný režim pokojových květin, udržuje přátelskou konverzaci s pošťákem a s láskou vítá prázdné žaludky navrátivších večeří alespoň o třech chodech. Zatímco v ostatních rodinách je babička přístavem klidu a pokoje, studnicí moudrosti a zásobárnou pocukrovaných bábovek k nedělnímu obědu, naše babička je magnetem na situace, jež, jak říká můj tatínek, ho jednou přivedou do blázince nebo alespoň do chudobince.

Svatojakubská cesta po Česku - editace textu

Kostel Sv. Bartoloměje

Zadání:
Vyberte z textu Můj opravdu zvláštní den ty nejlepší pasáže a pokuste se z nich "vybrousit" diamant.

Nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu, je vydat se na toulky. V naší domovině je krásná příroda, příjemné klima a člověk nemusí být zrovna lingvista. Je to taková chůze “a la Compostella”, ale trochu na český způsob.
Některé dny na cestách jsou doslova zalité sluncem. Ale jsou i dny, kdy se příliš nedaří. Moje putování do Chodové Plané se nevyvíjelo vůbec dobře. Zavřené hospody a ty otevřené s mizernou obsluhou nebo předraženou nabídkou. Zacházka. Několik kilometrů navíc. Ztracený a znovu nalezený mobil. To vše k náladě nepřidá. Chystal jsem se nepovedený den zaspat...
(Eva Návorková Vejvodová)