Vánoční dárek - napsala Sabina Prisender

Šedivé nedělní odpoledne ve starém měšťanském bytě nad Svratkou. Prosinec 1961. V obýváku je docela teplo.
Prcek hladí rám dřevěného krámku, který dostal k Vánocům, a pyšně chystá účtenky. Hra začíná. Rodina se postaví do řady. Otec zazvoní jako první.

"Dobrý den přeji, rád bych koupil dvě másla!"

"Nemáme."

"A sádlo?"

"Taky ne, možná příští týden."

"Tak na shledanou."

"Nashle."

Smích v auditoriu. 

"Dělá to výborně!" culí se otec.

Čekání na zázrak - napsala Anna Vocelová

Maruška sedí nenutě v křesle a dívá se z okna. Čeká. Tak jako posledních pár dní, měsíců, vlastně let. Že jsou Vánoce, jí tu a tam dojde díky osvětleným balkonům protějších bytů. Na plátně svých očních víček pozoruje film svého mládí. Vlastně ne celý film, ten jí nemilosrdně zpřetrhal alzheimer, musí si vystačit s jeho útržky. Když má zrovna světlou chvilku a vzpomene si, kdo je ona a kdo byl Vilém, dokáže o svém životě krásně vyprávět sestrám boromejkám, které o ni pečují. Vilém byl její celoživotní láska.

Salát - napsal Jiří Wilson Němec

Už je to pět, nebo ne počkejte, šest, no jo, šest let. Tak letos jsem se teda již šestým rokem zúčastnil soutěže o nejlepší štědrovečerní bramborový salát. Škarohlídové by možná řekli, že je to jenom další vymyšlený důvod štamgastů, jak zdůvodnit doma, proč i na štědrý den dopoledne jdou do své oblíbené hospůdky. Skutečnost je ovšem prozaičtější. Na štědrý den dopoledne do hospody tato parta chodila už dávno předtím, než se zavedla memoriálová salátová tradice.

Noc s důležitým úkolem - napsala Michaela Pacas

Hurá, děti už spí!
Šel pomalu a potichu. Našlapával po celé délce jejich domu. Jediným jeho úkolem momentálně bylo nevzbudit děti. Ještě je brzy jim vzít tu radost a jiskry z jejich očí, říká si. Teď rychle dostat stromeček do obývacího pokoje a z půdy sundat vánoční ozdoby. 

Jaká barva bude vládnout Štědrému večeru letos? 

Nakonec vyhrává červená a zelená. Muž se ženou zdobí strom, který je již ve stojanu. Strom, který je skoro až do stropu. Začínají světýlky, která žádnému vánočnímu stromku nesmí chybět, poté následují ozdoby a zakončují to rudou hvězdičkou na špici jedle. Ta vůně jehličí umocňuje vánoční atmosféru a připomíná, že po roce jsou tady opět Vánoce. 

Rodiče zhodnotí svoje dílo a mlčky se na sebe podívají a obejmou se. Beze slov odchází ulehnout do postele a nemůžou se dočkat rána, až se probudí jejich děti a stromeček uvidí. Až uslyší ten upřímný dětský smích a uvidí tu nekonečnou radost v jejich očích.

Maminčina passacaglia a vánoční ozvěny - napsala ASJA ŽILOVÁ

Mám uklizeno, napečeno, adventní věnec se svíčkami na stole, dům je plný vůně. Pak připravím ozdoby na stromeček. Některým z nich je více než sto let a každá má svůj příběh.
Maminka převzala od babičky jeden milý zvyk. Každý rok pořizovala dvě nové ozdoby, jednu pro mne a jednu pro Jozífka, mého bratříčka. Bylo jich tolik, že všechny baňky a pohádkové postavičky ze skla a dřeva se na Vánoční stromek nemohly pověsit, a tak jsme s bráškou měli právo vybrat ty, které se nám nejvíce líbily.

Hrášek a salám - napsala Sára Abboudová

"Co tady děláš prosím tě? Jako by o Vánocích nebylo už tak tolik příležitostí se přejídat, ještě i ty bys chtěl zavázet ve štědrovečerní večeři?"
"Že mi to říkáš zrovna ty! Já do salátu samozřejmě patřím. Tradičně mě do něj dává paní máma tak jasně, že tady budu i letos! Za to ty nejsi žádná výhra! Když někomu nezaskočí kost z kapra, tak se má zadusit takovou kuličkou jako jsi ty? Zelené kousky nemají v salátu vůbec co dělat, dietu ať si lidi drží přes rok, o Vánocích si to mají užít."

Štědrovečerní večeře - napsal Ivan Lupták

Všichni jsme na značkách, každý zaujímá své místo, jeden s napětím pokukuje po druhém, vzduch je nasycen očekáváním a do nosu se nám vkrádá vůně františka. Máma hlásí, že na pánvi se dodělává poslední kousek kapra a že jen co ho z plotny sundá, začne se hodovat. V ten okamžik už mi v hlavě tak tepe, že se o měsy pokouší mrákoty. Pod stolem kmitám nohama tak rychle, že se skleničky rozhýbou, až se jejich obsah lehce přelije přes okraj. 

Vánoční přání - napsala Stefanie Michael

Babička Stefanie seděla v houpacím křesle a četla dopisy od Blaničky a Martyho. Zatímco Blanička pečlivě vykroužila stejná úhledná písmenka, ta Martyho divoce poskakovala po papíru a sem tam je doprovázela nějaká kaňka. I bez podpisu by poznala, kdo z nich který napsal. Chvíli se dívala z okna, jak venku tiše padá sníh, pak se usmála, sedla ke stolu a začala dráčatům psát pohádku.
V jednom malém domku na vsi žila holčička Astrid.

Půlnoční - napsala Hana Hermanová

Anna na sobě měla bílé punčochy, vlněnou kostkovanou sukni, bílou halenku a červený baret. Venku sněžilo a cestou do katedrály legračně poskakovala, aby slyšela pod nohama křupat sníh. Teď měla mokro v botách a usilovně kroutila palcema u nohy, jak jen to volné místo v kozačkách dovolovalo, aby se trošku zahřála. 

V katedrále byla pěkná zima, tomu bělovlasému knězi šla dokonce pára od pusy, jak řečnil. Určitě má pod tím hábitem teplý podvlíkačky, pomyslela si, jinak by úplně zmrznul.

Poldík a Ježíšek - napsala Renata Landgráfová

Boženka jako obvykle pozoruje maminku, která potlačuje pláč a pokládá na talíře plátky starého okoralého chleba. U všech kamarádek už určitě byl Ježíšek, jen Boženka stále čeká a utěšuje malého Jiříka s Vojtíkem, že táta brzy přijde a pak i Ježíšek přinese nějaký ten dárek.
Maminka Boženku pohledem varuje, ať klukům nedává naději, vždyť o to bude pak větší zklamání.
V jedenáct večer se čtyřletým dvojčatům už tak klíží oči, že maminka velí nečekat a spát. Ježíšek už dnes nepřijde.

Neobvyklá zakázka - napsala Stefanie Michael

Za okny se už dávno setmělo. V tichu pátečního podvečera vnímám jen rytmický zvuk vteřinové ručičky. Upřeně se na ni dívám, jako bych tak chtěla zastavit nejen ji, ale i běh času. S povzdechem skloním hlavu se stolnímu kalendáři. Dvě dvojky, které připadají na dnešní prosincový den, mi rozjásaně poskakují před očima a já zaslechnu, jak prozpěvují: „Nesem vám noviny …“
„Za dva dny je Štědrý den, ty sedíš v kanceláři a posloucháš zpívající kalendář. Potřebuješ pauzu,“ běží mi hlavou.
„Z betlémské krajiny …,“ pokračuje koleda a v tu chvíli si uvědomím, že zpěv jde odněkud zvenčí a uleví se mi. Dokonce se sama pro sebe usměju. Ze všeho nejvíc teď potřebuji jet domů, naložit se do vany, dát si dvě deci vína a hlavně spát. Ideálně až do nového roku nebo do konce života.

O prvním adventu - napsala Martina Křížková

První adventní víkend nás v Praze pravidelně navštěvuje bratranec Fanoš z Hodonína s rodinou. Projdou si se ženou Marií adventní trhy, zkontrolují, zda na Staromáku už stojí vánoční strom, a pak se hezky už v náladě dopraví k nám domů. Poslední léta pozoruji, jak se naše večerní soirée častěji než dříve vymykají společensky únosnému rámci konverzace.

„Tož poď si dat sklénečku, ať se dovím, co je v Praze nového,“ stepuje Fanoš mezi futry obýváku, aby nebylo možné se jeho nabídce vyhnout.

VIANOCE UPROSTRED ŠKOLSKÉHO ROKA - NAPSALA NADĚŽDA LEGERSKÁ

Strhla som sa v posteli, vybehla zo spálne a s krikom som začala budiť deti. Nastal chaos, panika.
„Rýchlo vstávajte a oblečte sa. Zaspali sme!“ Zbehnem do kuchyne. Raňajky nestíhame, ale snáď zvládnem aspoň pripraviť desiatu. 

Pustím rádio, nech nemusím počúvať frflanie detí a v tom zaznejú tie tóny. Mike Oldfield – túto skladbu mám vrytú do mozgu.
Zrazu som duchom pri slávnostne vyzdobenom stole a ako každý rok sa pri tejto skladbe začína vianočná večera.

Pane, krvácí vám pes - napsala Lenka Prosecká

Colombo proklouzl nepozorovaně hlavním vchodem a pelášil směrem na náměstí. Náš milovaný jezevčík už měl asi té vánoční pohody dost.
Táta oblečený do starého vaťáku a roztrhaných kalhot začal nadávat jako špaček. Jeho volání „Colombo, vrať se, Colombo čekej!“ jsme slyšely až v prvním patře, kde jsme strojili stromeček. Táta i pes byli najednou v čudu.
Hodinu před tím si táta pořezal ruku při upevňování stromku do stojanu. Byl odborně ošetřen (mámou, zdravotní sestrou).

Nejdřív dostal vynadaný, že na Štědrý den jsou schody od krve ze zahrady až do prvního patra a pak dostal obvaz s dodatkem.

GRADACE - NAPSALA ANNA VOCELOVÁ

PŘÁNÍ – sestupná gradace

„Milý Ježíšku, protože jsem byla celý rok hodná, přála bych si velké lego Harryho Pottera, kolečkové brusle, hodně oblečení, knížek a taky ten stříbrný prstýnek se srdíčkem, co na něj koukám cestou ze školy,“ píšu o první adventní neděli. Pomaluji obálku a dávám ji za okno. Snad si ho Ježíšek brzy odnese, aby to všechno měli. Loni mu to trvalo dva dny.
Čtvrtý den trůní obálka stále na svém místě. Třeba jsem toho přeci jen chtěla moc… A když je teď ta krize, jak říkají naši, třeba ani Ježíšek nemá neomezený rozpočet. Zkusím napsat jiný.

Betlémské světlo - napsala Bohuna Kopřivová

Na Štědrý den chodíme vždy na půlnoční. Už si nepamatuji, kdy byla v naší malé vesničce mše opravdu o půlnoci. Náš pan farář má několik farností, a tak to musí vše objet, ale spravedlivě to střídá. Letos byla už v 16 hodin (za světla jsme ještě nešli) a další novinkou bylo Betlémské světlo, které se poprvé v našem vesnickém kostele rozdávalo. Vím, že pochází z věčného plamínku, který hoří v jeskyni pod bazilikou Narození Páně v Betlémě. Byla jsem se tam podívat. Od roku 1990 ho do Česka vozí z Rakouska brněnští skauti a potom putuje celou republikou.

Čekání na Ježíška - napsali Jasmin Carmel, Anna Vocelová a Jiří Wilson Němec

Zadání:
Zkuste popsat, co prožívá dítě, než jde k vánočnímu stromečku.

Velký případ
Anna Vocelová

„Stejně si myslím, že už tu musel bejt, proč by jinak bylo do obýváku zamčeno?“ špitám sestře mezi pátou a šestou lžící rybí polévky. Polévky, kterou musím každý rok sníst, aby přišel Ježíšek. Nechutnaj mi v ní ty malý kuličky, ale když si do ní dám hodně opečených houstiček, dokážu ten talíř zdolat. Ale to je jen začátek. Po ní přijde bramborový salát s kaprem. Další zdržovačka. Táta ho jí tak strašně pomalu, prej aby nemusel jet na pohotovost. Podle mě by stejně nikam nejel, protože už pil pivo a po něm se přece řídit nesmí. Každopádně se s tím děsně loudá. 

Hvězdička - napsala Zuzka Kratochvílová

„Babi, kdy už to dojíš? A proč jíš tak pomalu? Ty už nemáš zuby?“
„Ale mám, Aničko, já si to jen vychutnávám. Celý rok se těším na salát a kapra, tak si to teď chci užít.“
„Jenže já si chci užít dárky, tak už to, prosím, dojez, ať může přijít Ježíšek,“ žadoní nedočkavá Anička.
„Nech babičku, ať v klidu dojí. Nebo jí zaskočí kostička a Ježíšek nepřijde vůbec.“

Tak to letos zase nevyšlo - napsala Jasmin Carmel

Tak to letos zase nevyšlo. Přála jsem si jízdní kolo, a místo toho jsem dostala brusle na led. Ježíšek je buď úplně blbej, nebo mi tohle dělá naschvál. Ale proč? Každý rok, už od svých tří let jsem hodná a nezlobím, tak proč mi to dělá? Se mu to asi zdá vtipný, že mi dává přesně opačné dárky, než které já chci. 

Nikdo mi nikdy neřekl, že je „Boží synáček“ takhle zlomyslný. A právě kvůli tomu, protože moje trpělivost není nekonečná, jsem se také rozhodla Ježíškovi příští Vánoce pořádně znepříjemnit. 

Úděl vánoční hvězdy - napsala Hana Novotná

Ááách, konečně si můžu pořádně protáhnout všechny cípy a nadechnout se čerstvého vzduchu. Voní tady skořice. 

Celý rok trčím ve tmě v krabici a na světlo se dostanu jen o vánocích. Jsem krásná a třpytivá vánoční hvězda a zasloužím zdobit špičku obrovského vánočního stromu, aby mě všichni obdivovali. 

Jenže mě, jak vidím, pověsili jen na jedlovou větev a tu postavili do vázy na stůl.