Domov - napsala Liběna Nová

Měla bych jezdit častěji. Stojím před domem rodičů. Vítá mě nádherná skalka. Plot chybí. Zvykla jsem si. Snad by se ani nehodil k chodníku z velkých oblázků. Pohlédnu na vysoké stěny. Omítku nevnímám. Představuji si tvárnice pod ní. Každou z nich táta vyrobil. Dům stavěl dlouhých deset let. V mých třinácti jsme se stěhovali do nedodělaného. Mladší bráškové také. Schodiště do prvního patra ještě nebylo. Jen žebřík.

Anna a kořen – napsala Liběna Nová

Matyáš Tošovský,
Fakulta designu a umění v Plzni

Anna se zbožňovala. „Jsem nejlepší!“ opakovala si před zrcadlem. Oblékla si nový dres a namalovala se. Pak vyběhla. Věděla, že je venku plno. Klusala parkem a nasávala obdivné pohledy. Pak ho spatřila. „To je ale kořen! Teď se ukážu!“
Vypnula hruď, zatáhla břicho, protáhla krok a – ryla nosem v zemi.

Poučení: Není kořen jako kořen