MALOVÁNÍ - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

,,Levné, řemeslnické práce,‘‘ křičí portál e-poptávky z monitoru Tomášova počítače.
Je leden. A leden je měsíc, kdy je zima a tma. Leden zkrátka generuje málo radosti, ať už si sluníčkáři a objímači stromů namítají cokoli. A proto i spam dokáže zaujmout.
Levné řemeslnické práce. Ta tři slova se dostala Tomášovi do hlavy. A hlava jede. Přehrává mu scénáře, které by měly dostat hlavní ceny v kategorii nerealizovatelné.

Příběhy na sedm slov

Miroslav Tichý: Vášeň byla veliká, ale koza zůstala celá.

Petr Čuřín: Klus-Zeman-Babiš: expreslinka do Sraček nad Vltavou.

Ivan Lupták: Toaleta v autobuse obsazena, ráno bylo vlhké.

Lenka Prosecká: "Miluji tě."  "Příliš pozdě a příliš málo."

Martin Růžička: 

„Vyzvedneš dnes děti?" „Určitě. ... kdy a kde?"
„Vyzvedl jsi děti?" „... zrovna pro ně jedu."

Miroslav Tichý: Stěrač se naposledy pohnul. Setřel krev.

Ivan Lupták: Kanárek na vánočním pekáči.

Lenka Prosecká: Čokoláda se rozpustí na jazyku ale trable ne.

Smlouva - napsal Miroslav Tichý

Tata Bojs

,,Tak tady to máme…‘‘
Personalistka položila před Radka smlouvu
Četl. Nelíbilo se mu to. Vůbec. Vůbec, ale tu práci potřeboval. Nedělal už rok. Rezervy vyschly.
,,Chcete kávu?‘‘
Přikývl. Ponořil se znovu do textu, ale nedalo se to číst. Korporátní hovna v obalu od právníka. Sevřel se mu žaludek.
,,Mléko?“
,,Ano, děkuji,‘‘ usmál se.

AUTO - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

,,A kolik to má kilowat?‘‘
Snad nejběžnější údaj, když se spolu baví o autě dva chlapi. ,,Sedmdesát sedm.‘‘
,,Ty vole jenom? Tos koupil manželce na nákupy, ne?‘‘
,,Ale ne, to jsem koupil dceři, ať nemusí jezdit sockou. Manželka má Yeťáka.
Řídit neumí, tak jsem ji koupil SUVéčko, ať se mi někde nerozfláká.‘‘
,,No, to máš štěstí chlape, jinak bych si tě snad musel přestat vážit. Sedmdesát sedm,‘‘ dokončí větu první a zakroutí hlavou.

O život - napsal Mirek Tichý

Frrrrr….
,,Tak to bylo o fous,“ řekla si stonožka škvorová, když nad jejím tělem proletěl. Kos černý. Jeho žlutý zobák o ní div nezavadil.
,,Uf,“ oddechla si. Přikrčila se k zemi. Strach ji paralyzoval. ,,Ty, stonožko! Vzchop se! Ležíš tu na zámkový dlažbě. Takhle tu jen čekáš na smrt!“ Zdvihla se na zadních třicet párů a zkoumala okolí. Kos naštěstí odletěl nabrat výšku.
,,Zatracená zámkovka, dřív jich tolik nebývalo,“ mrmlala si pod předními tykadly a hlavohrudí ji proběhla vzpomínka na to, jak jí dědeček vyprávěl o dovolené v jednom ztrouchnivělém stromě, který rostl vedle kompostu.
,,Dnes už komposty skoro nejsou. Je to samá borka a japonský okrasný keře,“ pokračovala dál ve stížnostech. Ale co by teď dala za borku a keř.

Asteroidí - napsal Mirek Tichý

Na vzdálených asteroidech

Pořádali hry olympijské

Závodníků na steroidech

VESMÍRNÉ MHD - napsal Mirek Tichý

Ležíc s rampouchem u nosu,
tam pod Velkým vozem,
klepajíc hroznou kosu,
praštil sebou o zem.

A tam na té zemi,
za obratníkem Raka,
zkoumá hvězdohledem,
to, co ho léta láká,

to, co mu srdce plní,
když přemýšlí o věčnosti,
když přemýšlí o ní.

KOKS DO DOKS - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

Crrr, crrr! Zas ten zvuk. Zas den. A hlas.
,,Vstaň!‘‘

,,Proč?‘‘
,,Sbal se!‘‘
,,A kam?‘‘
,,Do Doks!‘‘

,,Co? Do Doks? Co tam?‘‘
,,Koks.‘‘
,,Koks?‘‘

DASNY - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

Zepellini začali hrát. Stairway to heaven, jejich největší pecku. Chlápek se podíval a věděl.
,,Tak to bude zase za pade,‘‘ povídá druhému a ten se jen usměje.
Nešlo o vstupenku nebo tak něco. Koncert legendární kapely se v zapadlé vesnici na severu Čech opravdu nechystal. Hitovka zněla z mobilu a číslo, které ji spustilo, bylo německé.
,,Hallo, herr Uhlir?‘‘
,,Ja.‘‘
,,Tak já pojedu,‘‘ kývl na druhého, když hovor ukončil. Zkontroloval, jestli má v portmonce, požadovaný obnos a jel to zaplatit. Výkupné. Výkupné za kamaráda. Za kamaráda s trochu divným jménem, ale za kamaráda, který mu za to stojí. Upřímně, ten kamarád mu to na finanční úrovni moc nevrací. Bere si, co mu tenhle chlápek dává, a ještě se nechá vydržovat. Věčně se válí na lavici u stolu v jejich hospůdce, buď pospává, nebo koulí očima a pátrá po tom, co by kde sežral.

KŮŇ - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

Říká se, že čím je člověk starší, tím víc si pamatuje věci z doby, kdy byl mladší a naopak neví, co se stalo před, pěti minutami. Já tedy nevím. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli si vybavuji tu scénu, kdy babička řezala pilkou těsně vedle mé hlavy do dřevěného koně, musel bych přiznat, že ne. Ale údajně, to byla jedna z nejlepších historek vyprávěných mou matkou při sousedských návštěvách a přihodila se prý nějak takhle.

Scéna: Chodba bytového domu, schody, tři patra.
Matka, dáma při těle. Astmatička: nese nákup, pomalu se šine do schodů. Jde do třetího.

Scéna: Obývací pokoj.

KVANTOVÁ FYZIKA - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

S fyzikou se to má u mě asi tak. Většinou jsem chyběl. Ne, že bych na těch hodinách neseděl. To ne. Jako takový účastník zájezdu jsem se tam vyskytoval vždycky, s docházkou u mě problém nebyl, ale s duševní přítomností a chápáním onoho předmětu už ano.
Ani nevím, kde se můj duch tenkrát pohyboval, ale vzhledem k tomu, že fyzika začínala někdy v šesté třídě a v ten čas mě spíš zajímalo prozkoumávání onoho lechtavého území skrývajícího se pod gumou trenýrek, tak asi někde tam.

ŽEHLENÍ - NAPSAL MIROSLAV TICHÝ

,,Ukaž! Dej to sem vole!‘‘
,,Ta je má, co?‘‘

,,To jo. Akorát do ruky.‘‘
,,Do ruky jo? Ale rozhodně ne do tvojí, vole!‘‘
,,Má je spíš jako matka. Matku jsem viděl v koupelně. Ale tyhle jsou hezčí.‘‘
,,Jasně že jsou hezčí. Protože jsou cizí. U matek to nefunguje!‘‘
,,Hele, už jsi to měl dlouho! Dej to taky sem!‘‘

Končetiny času - napsal Miroslav Tichý

Velká mává malé
Končetiny času

Co šedesát minut
Dávají si
vale
aby jednou za rok
oddaly se
hodokvasu

Bajka o trochu jiném nakladatelství - napsal Miroslav Tichý

www.textgulas.cz

Bylo jednou jedno nakladatelství. Ani velké ani malé, zkrátka nakladatelství tak akorát.
,,Tak akorát na co?‘‘ říkáte si asi. ,,Tak to si nechte vyprávět.‘‘
Tohle nakladatelství, říkejme mu třeba Brk, bylo trochu jiné než všechna ostatní. Šlo tak nějak proti proudu a taky to na posledním sjezdu všech nakladatelství dostalo od zbytku pelotonu pěkně sežrat. Že prý…

Anděl - napsal Mirek Tichý

Moje máma tvrdí, že ho už viděla. Je fakt, že když já slyším slovo anděl představím si spíš Jaroslava Marvana na lyžích, či na letní rekreaci ROH. Pro mladší čtenáře ROH je zkratka revolučního odborového hnutí. To byla taková zvláštní organizace, co pořádala letní a zimní tábory pro dospěláky s červenou průkazkou. Ale o tom v téhle kapitole nepíšeme.

SUBLIMACE - napsal Miroslav Tichý

Po třech týdnech na JIPu
Zapnuli ho do zipu

Po třech týdnech v říši hmyzí
Jeho tělo před očima
jak Nagasaki, Hirošima,
mizí

Co na tom, že byl třída,
že měl koule
a byl chlápek ryzí

Takhle měří zeměkoule
Těm, co mají slunce v duši
I těm, co jsou v krizi

ČEKÁNÍ NA KONEČNOU - napsal Mirek Tichý

Po monitoru logistika
Šedá hmota čůrkem stýká
Motal se již dlouho v kruhu
Však dosti měl hoch kuráže
By dvaatřicet letokruhů
Říznul kulkou stejné ráže

A řeči dál
frčí

A nohy dál
krčí

A Twitter dál
mlčí

Krajina stínů – napsal Miroslav Tichý

Schovány pod sluncem,

lezou sem stíny.
Chladivé
i ty,
co působí splíny.

Doba jim mává.

Šíří se jako mor,
šedne zem i nebe.
A já místo radosti
strach
mám už i z tebe.

Ta doba zebe.

Bajka o globusu a mapě - napsal Miroslav Tichý

Byl jeden globus. Bydlel ve starém zámku a byl to starý bručoun. A byl nějakej divnej. Nic na něm nebylo správně. Amerika v Asii, Jižní pól v Evropě, místo Austrálie moře. Prostě zmatek.
Kdysi byl v pořádku, ale to už je dávno. Teď dřepí ve vitríně a nechá se očumovat turistama. 
,,A tady máme zajímavý exponát, chloubu našeho zámku. Náš netradiční glóbus. O jeho původu víme jen málo.‘‘ 
Přestal to poslouchat. Poslouchá tuhle větu už léta. A ví proč.  
Mohla za to ona. Ta mapa.

Bajka o gauči, vláknu a knize - napsal Miroslav Tichý

Byl jednou jeden televizní pořad. Vlastně ne. Byl jednou jeden gauč. Vlastně, taky ne... Byl jednou jeden člověk. Tak je to správně. A ten člověk ležel na gauči. Ležel na něm už roky. Ani si nepamatoval, že by to kdy bylo jinak. Vsakoval se do něj den za dnem hlouběji a hlouběji a sledoval televizní pořady. Zábavný moc nebyly, ale pořady to byly, a to mu stačilo.