Reklamace brýlí – napsala Kája Fojtíková

Dobrý den, já jsem si u vás koupila sluneční brýle, ale hned mi praskly. Potřebovala bych je opravit do neděle, protože se bude natáčet videoklip k mé oblíbené písničce „Dělám stojky“ a mě vybrali, abych v něm hrála. Už kvůli tomu držím dietu, takže jsem dneska ani nesnídala. No a ty brýle budu mít na sobě.

Ano, já vím, že jsem si je koupila v jiné pobočce, ale já bydlím na Kamenické, takže tahle je blíž.
Stačí, když vám řeknu, kdy jsem si je koupila?
Ano? Výborně. Bylo to včera okolo 12:30. Pamatuju si to docela přesně, protože těsně před tím jsem měla rande se svým klukem. Představte si, dal mi první pusu!

Háček k příběhu Lenky Prosecké Jak jsem zachraňovala záchranku

Ten zvonek mě doslova katapultoval z postele.
Úlekem se mi zastavil dech.
Beru roztřesenou rukou sluchátko domácího telefonu.
„Haló….. „
„Policie ČR otevřete.“
„Prosím? Co se děje?“
„Otevřete nám, Policie ČR, potřebujeme se dostat k Blažkovým na pátém patře, nemají funkční zvonek.“
V rozespalé hlavě mi naskakuje spousta otázek – „není to nějaký podvod“, „proč zvoní zrovna na mě?“

O žraloku a papouškovi – napsala Kája Fojtíková (11 let)

Jednou takhle u moře seděl papoušek. Připlaval k němu žralok a zeptal se: „Proč tady tak sedíš a zíráš na moře?“

Papoušek byl mazaný, a tak odpověděl: „Víš, žraloku, já mám za mořem několik akvaparků a tam tolik ryb, že by to nakrmilo sto žraloků. Víš co? Když mi dáš tuhle papouščí samici, kterou jsi právě chytil, a dovezeš mě tam, tak ti dám všechny ty ryby.“
Žralok souhlasil a když byli uprostřed moře, tak papoušci znenadání uletěli, a ještě se žralokovi ve vzduchu smáli.

Mami, vrať se! – napsala Kája Fojtíková (11 let)

Mami, proč mě tu necháváš? Udělala jsem něco špatného? Já vím, že tatínek od nás odešel, ale to není moje vina. Prosím, nenechávej mě tady, v tomhle domě plném dětí. Je to tady pusté, žádné hračky, jenom stará nevrlá paní, které ostatní říkají paní vychovatelko. A taky sem občas někdo přijde a řekne: „Tohle dítě chci!“ A odvede si ho.

Mami, stůj, copak nevidíš, že pláču? Co jsem ti udělala? Prosím, vem si mě zpátky domů a já se pokusím udělat něco s tím, že mám tmavou kůži. Vážně mě tady necháváš jen kvůli tomu?
Mami, prosím tě, vrať se!

Ležatá osmička – napsala Karolína Fojtíková (11 let)

Zrovna se stmívalo a představa červánků nad rybníkem s několika labutěmi mi připadala ohromně romantická. Vytáhla jsem stojan, plátno, připravila si barvy a šla jsem malovat. Užívala jsem si ten pocit jistoty a klid, když můj štětec klouzal po plátně a pod ním se objevoval překrásný pohled do přírody. Už odmala jsem ráda malovala, ale takovou scenérii jsem zkoušela poprvé.
Po hodině už byla moc velká tma, abych viděla, co jsem vytvořila, ale i tak jsem byla se svým dílem ohromně spokojená. Sbalila jsem si věci a vydala se přes louku domů.