Radostná setkání - napsal Miloš Hoznauer

Foto: Jaroslav Kučera

Velmi rád se setkávám se svými bývalými studenty. Většinou to bývá na různých srazech po maturitě - po 10, 20 a více letech. Čím starší ročníky, tím lepší. Člověk se dozví tolik věcí ze svého pedagogického života, že by si ho mohl kousek po kousku celý rekonstruovat. (Na mnohé už dávno zapomněl.)
„Vzpomínáte si, pane profesore, jak jste jednou odpoledne přišel k maturitám jen v jedné botě? Místo druhé jste měl trepku!“ „To jsem chtěl, děti, odlákat pozornost od vašich vědomostí,“ říkám, ale zároveň si uvědomuji, jaký to musel být trapas ...

Odplata - napsali Petr Neužil a Miloš Hoznauer

Profesor Hoznauer a profesor Neužil při křtu knihy Lodní kufr

Proč jsem se nestal spisovatelem nebo novinářem, ale kardiologem? Důvod spatřuji v tom, že jsem své literární prvotiny dával číst kromě Zuzany Tautermannové, do které jsem byl na gymplu nesmírně zamilovaný, hlavně profesorovi Miloši Hoznauerovi. Těšil se mezi veliké autoritě a já jsem toužil získat jeho přízeň přes svou zálibu v literatuře a psaní. Pokaždé, když jsem mu nějakou svou povídku donesl, čekal jsem napjatě, co na to řekne. Ale namísto ocenění měl vždy jen řadu výtek a prakticky každé dílo mi zkritizoval.

Školní mystifikace - napsal Miloš Hoznauer

Mám velkou slabost pro mystifikátory. Obdivuji jejich počínání a snažil jsem se jít v jejich šlépějích. To by u pedagoga nemělo být.
Když jsem probíral Rukopisy zelenohorské a královédvorské, mluvil jsem o padělatelích velmi pochvalně. Že na oltář vlastenectví obětovali vlastní básnickou činnost. Nedočkali se honorářů, nedostali se do literárních historie jako významní básníci ve své době a kolik energie a důmyslu museli vynaložit, co všechno prostudovat, aby jejich výtvory byly tak přesvědčivé. 

Chvála mystifikace - napsal Miloš Hoznauer

Mám velkou slabost pro mystifikátory. Obdivuji jejich počínání a snažil jsem se jít v jejich šlépějích. To by u pedagoga nemělo být. Když jsem probíral Rukopisy, mluvil jsem o padělatelích velmi pochvalně. Že na oltář vlastenectví obětovali vlastní básnickou činnost. Nedočkali se honorářů, nedostali se do literárních historie jako významní básníci ve své době a kolik energie a důmyslu museli vynaložit, co všechno prostudovat, aby jejich výtvory byly tak přesvědčivé. Pro Dobrovského jsem slova uznání nenašel.
Vyzvedl jsem počínání F. L. Čelakovského, který se pod jednu básnickou sbírku (Selanky) podepsal jako Žofie Jandová, aby dokázal, že náš národ má talentované básnířky. Dobře vím, že cílem mystifikace je oklamání nepravdivou zprávou a ve slovníku literární teorie najdeme výklad, že jde o „záměrné využití uměleckého výmyslu k oklamání čtenáře“, ale to platí jen v případě mystifikace literární. Existuje však i řada mystifikací neliterárních.