Vítěz - napsala Edita Dvořáková

„Kolikrát do mě ještě praští, než budu podle něj hotový. Au, auu,“ naříká kus podlouhlého kovu, právě vytažený z náručí ohně, kterému střídavě přilétá jedna rána zprava, další zleva.
„Síla roste z bolesti,“ řekne kladivo. „Nejsi první, ani poslední. Podívej, kolik tvých bratrů jsem už ukoval a jak budeš krásný.“
„A budeš taky vyhrávat bitvy!“ přitaká kovadlina.

Budoucí meč se nechá ukonejšit o smyslu své existence. Je dokonce hrdý. 

O několik měsíců později leží v blátě vedle mrtvého templáře a padají na něj kapky deště. „Jak dlouho tady ještě budu, než mě někdo najde?“ 

V odpověď mu nepřijde nic než sténání dosud umírajících bojovníků a vrzání lesa, které se nese větrem.  

Kořeny - napsala Jitka Sova

„Ne, nemám to tady ráda,“ pomyslím si, hubené nohy přitisknuté k sobě ve vlakovém kupé. Je mi 15 let, mám na sobě hnusné černé tesilky a neméně hnusnou černou polyesterovou halenku, kterou moje máma odněkud vyhrabala, smrdí naftalínem.

Jaguáří ostrov z kajaku - napsala Vendula Beaujouan Langová

Turisté většinou míří do Mexico City za aztéckými památkami, po stopách Mayů na poloostrov Yucatan či na písečné pláže Cancúnu a Playa del Carmen. Většina lidí však netuší, že se u yucatanského pobřeží na pomezí Mexického zálivu a Karibiku nachází ještě další perla. Pohádkový ostrov Holbox s mangrovovou jaguáří rezervací. 

Holbox znamená v mayštině černou díru. Od výběžku yucatanského poloostrova ji dělí laguna Yalahou.

Rybí hnízdo v želvím městě - napsala Vendula Beaujouan Langová

Foto: National Park Service  

Připlouvají k mexickému pobřeží, aby se napásly na mořských řasách a nakladly na plážích vejce. V Akumalu, který chráněné mořské želvy karety zelenavé slibuje, se však vzácní živočichové proplétají pod nohama spousty turistů. Naopak o tři kilometry dál si můžete zašnorchlovat v laguně, kde vás čeká obří přírodní akvárium, v němž rozhodně není hlava na hlavě.

Městečko Akumal leží na jihu yucatanského poloostrova a v překladu z mayštiny znamená „místo želv“.

Přání obyčejné knihy - napsala Alena Kunovská

Obyčejná kniha vykukovala v polici v knihkupectví. Pomaličku se vysouvala hřbetem ven a těšila se, že si už konečně někdo koupí.  

Chtěla být ohmataná, s ohnutými růžky a klidně i politá kafem. Jen ať už si ji někdo vezme domu, čte ji a podtrhává.

V hospodě - napsal Zdeněk Hejda

Zastavím v první vesnici s hospodou, co mi cestou napadne, hlad nedovolí pokračovat.
„Zájezdní hostinec“ slabikuji nahlas pokroucená písmena nad obloukem průjezdu. Někdy sám se sebou mluvím, prý je to znak inteligence, ušklíbnu se. „To jistě.“
Nesnáším služební cesty, jako dítě jsem však chtěl být řidičem kamionu. Poznávat všechny ty cesty z Majora Zemana, chtěl jet „lodí až do Hamburku“. 

Sokotránské jeskyně - napsal Michal Hejna

„Proč vy do těch jeskyní vlastně lezete?“ ptali se nás Sokotránci. Obyvatelé jemenského ostrova mají k jeskyním rozporuplný vztah a některé věci prostě nepochopí. Třeba proč někdo věnuje čas a peníze a vláčí se z Čech až na malý ostrůvek v Arabském moři jen proto, aby si dal ukázat díry do země a lezl do nich?

K jeskyni Hoq, druhé nejdelší jeskyni na ostrově Sokotra a jediné zpřístupněné pro veřejnost, se váže stará legenda. Podle ní se jednomu vesničanovi ztratila oblíbená černá kráva jménem Noc.

Sprostá matka na kole - napsala Veronika Opatřilová

Dala jsem na nápad své vlastní matky (má přeci přes 20 let pedagogickou praxi na místní základní škole). Prima nápad na pohodový rodinný „cyklovýlet“. Setkání generací. „A cestou uvidí kravičky,“ říkala mi nadšeně, když jsem malou ukládala do chariotu. Ty strakatý dojnice mi určitě nenahradí MTBO závody, které jsem musela kvůli porodu letos na podzim vynechat. „Ještě vlaječky!“ mrkla na mě moje mladší (bezdětná) sestra.

Maska senegalského čaroděje - napsal Petr Janša

Na nejzápadnějším cípu Afriky je země kontrastů – Senegal. Od pulzujícího Dakaru, plného barev a životní energie, přes u Lagunu de la Somone a ostrov Gorée, až po poušť Lompoul se střídají vůně oceánu s kořeněnou vůní místních tržišť. Je to země, kde africké rytmy mění zvuky velkoměsta a pouštní písek vyhání bujnou vegetaci. Země, kde řady baobabů cloní proti zapadajícímu slunci. 

Dakar
Dakar je jedinečný živý organismus, kde se proplétají staré taxíky zvané sept-places s moderními SUVčky. Klaksony aut a volání pouličních prodejců vytvářejí vzrušující zvukovou kulisu, která může být pro někoho i trochu stresující. 

Kapre diem - napsal Martin Uhlíř

„Honem z vody.“
„Ale já ještě nechci.“
„Neschovávej se. Podívej se na tu rodinku, už se tě nemůžou dočkat.“
„Ale mně se nechce, tuším, že to nedopadne dobře.“
„Prosím tě, jsou svátky klidu a míru. Všichni se usmívají, co by se ti tak mohlo stát?“
„No, je mi divný, že z kamarádů, pro které jste přišel, se zatím nikdo nevrátil zpátky.“

Myš a stín - napsala Jitka Simonová

Když vysvitlo slunce, malá myška, která se celý den schovávala v díře u pole, vyběhla ven a okamžitě se vydala hledat něco k jídlu. Jak tak šmejdila po okolí, všimla si najednou dlouhého stínu, který byl neustále za ní. 

"Jak to, že jsem nikdy neviděla tak dlouhý stín?" podivila se. Začala běhat stále rychleji, ale stín nemizel a v určitých okamžicích se naopak i zvětšoval. Myška se zastavila, ale přesto stín stále rostl. Vyděšená myš si pomyslela, že stín znamená předzvěst něčeho špatného a že jí chce ublížit.

První univerzita břečťanové ligy - napsala Martina Křížková

Pozornost všech studentů v posluchárně právnické fakulty Harvardu se upínala k malinkému mužíčkovi odněkud ze Střední Evropy. Byl to jediný člen profesorského sboru, který dosud nevyužil blahodárné účinky genových terapií.
Profesor Krátký vyučoval dějiny civilizace. Působil výrazně starší a sešlejší než ostatní profesoři, ale jeho hodiny byly mimořádně poutavé. 

Posluchačka prvního ročníku práv Karen, schovaná v hnízdě privilegovaných, k profesoru cítila zvláštní sounáležitost. Zaostřila na prosvětlený 3D panel, na který se přenášel zápis profesorova mluveného slova. V hlavě se jí začala rozjíždět časová řada, která vyběhla z panelu až někam do prostoru, aby se zarazila o dveře posluchárny. 

Dveře byla současnost, dvacátá šestá inovační revoluce. Už se neříkalo průmyslová.

Mraky - napsal Jaroslav Valach

Vyhlížíš oknem do venkovního šera. Nepoučený pozorovatel by řekl, že koukáš, kde co lítá, možná chytáš lelky...

Ty jsi ale klinický pozorovatel - vědátor! A jako takový konstatuješ, že "neurčité tvary oblačnosti jsou projekčním plátnem tvých vnitřních obrazů". Nebo dokonce, že "podstupuješ neuroplastické reprogramování integrací těkajících představ do rozporuplného kontinua tvé zkušenosti". 

Cinkilinky, cinkylink...

Tvoje soustředění na řízení letového provozu mraků naruší zvonkohra.

Varani, blízké setkání s opravdovými draky - napsala Bohuna Kopřivová

Foto: Bohuna Kopřivová

Dívám se do očí obrovského ještěra. Ani jeden z nás nemrká. Dlouhé tělo pokrývají naježené šupiny, rozštěpený jazyk kmitá v tlamě plné jedu. Dívám se do očí varana komodského. Živoucí fosilie. Současníka dinosaurů. Moje cesta do pravěku právě začíná. Návštěvníci ostrova Rinca si na výpravu za varany většinou berou několik průvodců, my máme jen jednoho…

Jak chutná Louisiana - napsala Vendula Beaujouan Langová

Spěchám rozpáleným New Orleansem do legendární Bourbon Street, kde hrají na živo jazzové kapely. Cestou mne však zmámí kořeněná vůně linoucí se z jedné místní restaurace. Jídelnímu lístku kraluje cajunská kuchyně. 

Neodolám a jednu pochoutku s exotickým názvem „gumbo“ si objednám. Na talíři vypadá jako moře guláše s ostrůvkem rýže. V moři plavou krevety a krabí maso. Do jazyka mne píchá ostrá chuť. V Louisianě mne rozhodně čekají pikantní dny!

Vyhoření - napsala Sára Abboudová

Život člověka 21. století se do velké míry skládá z úvah nad strukturou týdne a zaklikáváním plodů těchto úvah – schůzek, porad, soustředěné práce (znáte soustředěnou práci? vychytávka Google kalendáře) do pracovního kalendáře. Následuje jejich postupná realizace a hřejivý pocit na konce každého takového týdne, že se práce povedla. Že se život povedl. Úspěch, který je odkliknutelný, zapsatelný, měřitelný. Kdo by tyhle pocity neocenil.

Ezop a Krylov - napsal Jaroslav Valach

Ezop se prochází lesem a vyhlíží inspiraci pro bajky. Také Krylov se prochází lesem a hledá, co by mohl literárně zpracovat.

Lvi, medvědi, orli i hovniválové se jim už zdaleka vyhýbají. Nepotřebují být zase vláčeni příběhy s pochybnou moralitou a být pro své domnělé vlastnosti terčem posměchu jiných zvířátek!

Mise dopis - napsal Petr Polák

Šel jsem po ulici a někdo zavolal moje jméno. Nezajímá mě to, můj cíl je jasný, musím se domů dostat dřív, než pošťák donese ten zpropadenej dopis. „Ondřeji!“ Ozve se podruhé, ale já stále odolávám. Mise ještě není dokončena. Můj srdeční tep bije na poplach, zbývá posledních 100 metrů, dveře domu mám již na dosah, teď už mě nic nezastaví. 

„Ondřeji Nováku, zastav se!“ rozezní se znovu za mými zády. Ne, nesmím se nechat rozhodit, pošťák u nás bude coby dup. Z kapsy vytahuju klíč, zasouvám ho do zámku, už jsem skoro tam. 

Jak se z kluka stane muž u etiopských Hamarů - napsala Bohuslava Kopřivová

Rituál dospělosti bullah u domorodého kmene  v povodí řeky Omo

U nás se z kluka stává dospělý dosažením plnoletosti. V etnické skupině Hamarů v jihozápadní Etiopii  to mají chlapci mnohem těžší. Při iniciačním rituálu bullah musejí skákat přes býky. 

Bullah, kterého jsme se zúčastnili, je svátek pro každou rodinu dospívajícího muže. Sejdou se všichni, včetně vzdálených příbuzných. 

Hon na aligátory na kajaku, na airbouatu, v lodi a se snoubencem popstar Lany Del Rey - napsala Vendula Beaujouan Langová

Foto: Autorka

Máte-li duši dobrodruha, určitě vás v Louisianě nalákají močály v deltě Mississippi. V bayou čeká nejen snová krajina s cypřiši vyrůstajícími z bahnem zakalené vody, ale i horkem zlenivělí aligátoři ukrytí v hustém rákosí. Přiblížit se k nim můžete na kajaku, loďkou, nebo když nasednete do airboatu.

Toužíme po autenticitě bez davů turistů, a tak se v horkém letním dni vydáváme do Montegutu na západ od New Orleans. Vysokou vlhkostí vzduchu se nám lepí šaty na tělo.
Recepční z hotelu si ťuká na čelo, když říkám, že v Pointe-aux-Chenes si půjčíme kajaky a z nich se chystáme pozorovat aligátory.
„Všude se nám tady přemnožují,“ varuje. „Úřady dříve platily 68 dolarů za ulovený kus a dnes dávají jenom 10 dolarů. Soukromníci se proto na lov aligátorů vykašlali.“