Myš a stín - napsala Jitka Simonová

Když vysvitlo slunce, malá myška, která se celý den schovávala v díře u pole, vyběhla ven a okamžitě se vydala hledat něco k jídlu. Jak tak šmejdila po okolí, všimla si najednou dlouhého stínu, který byl neustále za ní. 

"Jak to, že jsem nikdy neviděla tak dlouhý stín?" podivila se. Začala běhat stále rychleji, ale stín nemizel a v určitých okamžicích se naopak i zvětšoval. Myška se zastavila, ale přesto stín stále rostl. Vyděšená myš si pomyslela, že stín znamená předzvěst něčeho špatného a že jí chce ublížit.

Hlavní nádraží očima bezdomovce - napsala Jitka Simonová

Sedím uvnitř hlaváku na lavičce a přemýšlím, kam všichni ti lidé cestují, jaké mají osudy a co je čeká, až přijedou domů. Prohlížím si, co mají na sobě, jak se tváří a podle toho si v hlavě utvářím jejich příběh. 

Jo, to mě baví. Úplně si představuju, jak se doma hezky objímají s rodinou a pak zasednou k večeři. 

Kurňa fix, musím si taky najít něco k jídlu. A tak se zvednu a jdu obejít svoje osvědčený místa, jestli bych tam něco nenašel.

Uklízečka - napsala Jitka Simonová

Boty si pořádně neotřou, pořád jen chodí sem a tam, špína z nich padá, každou chvíli je někde něco rozpajcovaný... Kdo to má furt uklízet, už toho mám plný zuby. No hlavně, že má podpatky...

"Jeeee, dobrý den paní inženýrko, jakpak se máte? To jsem ráda, že Vás vidím, a jak Vám to dnes náramně sluší!"
"Dobrý den."
Můra jedna, ani člověku pořádně neodpoví, hlavně, že má zase nový kostýmek za statisíce...