Napište akčnější začátek k povídce Jirky K.

Zjevení na třicátém sedmém kilometru

"Hlavně to nikde neodřít a už vůbec nenabourat!" opakoval jsem si pořád dokola, zatímco jsem se pevně držel volantu a zarýval nehty do jeho měkkého, koženého povrchu. Bylo už šero, konec listopadu, trochu poprchávalo a stěrače naší stařičké škodovky roztíraly kapky po celém čelním skle tak, že ubíhající krajina před námi připomínala víc impresionistický obraz, než-li cestu z Brna. 

Cesta z Brna - napsal Jiří Kubát

Jsou příhody, které nám zůstanou v hlavě celý život. Byl jsem čerstvým majitelem řidičského průkazu a také trochu nervózní při neočekávaných situacích za volantem. Můj otec byl velmi dobrý řidič a snažil se něco ze svých zkušeností přenést na mne. Největším vysvědčením pro mne bylo, když jako spolujezdec usnul. To znamenalo jeho důvěru ve mne. Ale jednou jeho usnutí bylo v trochu zvláštní chvíli.

Ukradená vajíčka - napsal Jiří Kubát

Luc Viatour

Sýkorka přilétla do hnízda a zírá. Někdo jí ukradl vajíčka. Celá smutná letí za sovou. Ta je přece moudrá a určitě ji poradí. “Určitě to byla sojka, kdo jiný,“ říká sova.
Zavolají si sojku, aby ji potrestali. Sojka ale odmítá nařčení a přivede si strakapouda. Ten potvrdí, že ve svém hnízdě sojka nemá cizí vajíčka.

PC - napsal Jiří Kubát

Sakra zase do toho batohu. Nemám to moc rád, je to tady úzké, ještě mne přikurtuje. A něco leží přede mnou, tlačí mne to na břicho. To si nemohl někdo uvědomit, že mi to vadí? Z jedné strany jsem na měkkém podkladu, ale ta druhá strana, ta je vyboulená. 

To zase bude cesta. Nemůžu se pohnout a nemůžu křičet. Kdybych byl on line, tak bych se aspoň zasekl, ale takhle. Ještě, že dno je měkké, aspoň že tak. Budu ležet na měkkém podkladu.

Dojmy hrdiny povídky Audience u papeže

Ten nejhlubší pohled

Rodiče mě vychovali jako husitu. Katolickou církev jsem tak nikdy nechoval v nijak zvlášť velké úctě. Jasně, jako děti jsme každoročně hráli na Mši svatou o půlnoci na Štědrý den na kůře našeho katolického kostela Sv. Martina v Holicích, a to bylo něco jinčího. Bylo mi patnáct, zmrzlými prsty jsem svíral ještě zmrzlejší klarinet a moc jsem doufal, že na mě po mši rodiče nepoznají, že my, dechaři, fasujeme před mší na zahřátí trochu tej slivovice. Někdy i vícekrát.

Reklamace auta - napsal Jiří Kubát

- Dobrý den, přišel jsem reklamovat u vás koupené auto.
- Co s tím je? No, to bych taky rád věděl, ale motor při jízdě škytá.
- Ne, já neškytám, já jsem měl ke snídani vajíčka a ty to nezpůsobují.
- Z hudby v autě to taky není, jestli vás to zajímá, hudba mne neruší, hudbu totiž vůbec neposlouchám.