Háčky z festivalu - napsali Zdeňka, Jarda, Lucie a Mirek

Neprchejte!

Na stěně třináct rudých růží. Suchých. Před oknem dívka, na hlavě slamáček. Za oknem déšť. Dveře se rozletí a vejde básník. Dívka vzdychne...

Neprchejte přece! Neocitli jste se uprostřed sentimentálního románu. 

Poslední z říše draků - Vlaďka Kubíčková

Zadání: Napište začátek - háček příběhu, který čtenáři budou chtít určitě číst.

Zlomená sirka. První varování? Mladík si vzal z krabičky druhou, zapálil lampu a zakroutil hlavou. Zamíchal kávu. Na hladině horkého nápoje se houpala duhová bublina. Připravili ho poddaní, které měl rád, a lákavě se z něj kouřilo, tak se usmál a s chutí vdechl vůni nápoje. 

Spokojeně se napil. Hned na to ale vzhlédl. Z tmy za krbovou římsou na něj blýskly dvě velké oči.

Srdcem houbař, majorem z donucení - napsala Tereza Nováková

Je brzké ráno, babí léto. V lese je klid jen někdy jde zaslechnout křupnutí větvičky, která se láme pod váhou urostlého muže, jenž se v dlouhém zeleném kabátě plíží lesem. Na hlavě mu sedí starý slamák, v rukou svírá pletený košík a oprýskanou rybičku. Kráčí sám, ve vycházkových a již mokrých polobotkách, hledá hnědé kloboučky či nažloutlé lišky.
„Crrr.“ 

A klid je pryč. Muž zmateně hledá Nokii.

Velký plán - napsala Jasmin Carmel

„Víš, že podle místní legendy skrývají tyhle dveře cestu k pokladu?“ Toho jarního odpoledne, jsem se s kamarádkou rozhodla vyrazit na prohlídku Kosteleckého zámku a jeho okolí. Mirka studuje v Olomouci, a tak se moc nevídáme, ovšem když už se jednou za sto let konečně rozhodne podniknout několikahodinovou cestu, aby mě navštívila, chce vidět všechny místní památky. 

Vždycky jí znuděně odpovídám, že na Kostelci nad Černými lesy toho moc zajímavého není, ona mě však pokaždé odbyde svým věčně veselým tónem:

Varani, blízké setkání s opravdovými draky - napsala Bohuna Kopřivová

Foto: Bohuna Kopřivová

Dívám se do očí obrovského ještěra. Ani jeden z nás nemrká. Dlouhé tělo pokrývají naježené šupiny, rozštěpený jazyk kmitá v tlamě plné jedu. Dívám se do očí varana komodského. Živoucí fosilie. Současníka dinosaurů. Moje cesta do pravěku právě začíná. Návštěvníci ostrova Rinca si na výpravu za varany většinou berou několik průvodců, my máme jen jednoho…

Vyhoření - napsala Sára Abboudová

Život člověka 21. století se do velké míry skládá z úvah nad strukturou týdne a zaklikáváním plodů těchto úvah – schůzek, porad, soustředěné práce (znáte soustředěnou práci? vychytávka Google kalendáře) do pracovního kalendáře. Následuje jejich postupná realizace a hřejivý pocit na konce každého takového týdne, že se práce povedla. Že se život povedl. Úspěch, který je odkliknutelný, zapsatelný, měřitelný. Kdo by tyhle pocity neocenil.

Jak se z kluka stane muž u etiopských Hamarů - napsala Bohuslava Kopřivová

Rituál dospělosti bullah u domorodého kmene  v povodí řeky Omo

U nás se z kluka stává dospělý dosažením plnoletosti. V etnické skupině Hamarů v jihozápadní Etiopii  to mají chlapci mnohem těžší. Při iniciačním rituálu bullah musejí skákat přes býky. 

Bullah, kterého jsme se zúčastnili, je svátek pro každou rodinu dospívajícího muže. Sejdou se všichni, včetně vzdálených příbuzných. 

Háček k příběhu Báry Bilišanské: Kominík nosí štěstí - napsala Zuzana Bohunská, Jitka Sova, David Brabec, Linda Hájková

Jak kominík potopě zabránil 

Jitka Sova
Už za dveřmi slyším syčení vody. Rozčilením se mi rozklepou ruce, mám problém se trefit klíči do dveří. Otevřu domovní dveře: všude voda, pes kňučí, s namočenými tlapkami vyběhne na zahradu. Voda tryská z trubky v koupelně, volám manželovi, po schodech do sklepa se řine voda, aha, tak tady máme hlavní uzávěr, syčení vody utichá.
Zvonek, kloužu po mokrých schodech zpátky nahoru k domovním dveřím. Za nimi stojí kominík, vlastně kvůli němu jsem odběhla z práce už v poledne. Mám chuť ho obejmout, nebýt jeho, tak voda se právě nacucává do zdí domu a vzlíná omítkou vzhůru.

HÁČEK - NAPSALY VALENTÝNA HÁJKOVÁ, JAROSLAVA ČERNÍKOVÁ A KATEŘINA HOŠKOVÁ

Divočina

Valentýna Hájková

Mám pocit, jako by mě ty dlouhé liány chtěly chytit a uvěznit.
Prodíráme se džunglí. Hustým porostem na cestu proniká jen trocha světla a čím hlouběji do pralesa postupujeme, tím větší strach ve mně to zlověstné ticho probouzí. Ohlédnu se na mámu. Na vteřinku se zastavila, aby si utáhla gumičku na culíku, když v tom před ní něco žuchne a máma zaječí: „Had!"

Prolog ke knize Pod svícnem je tma - napsala Jasmin Carmel

Vždycky jsem byla prostě divná, nebo minimálně praštěná. Nikdy jsem mezi ostatní moc nezapadala.  Když jsem byla malá holka, ostatní děti mě braly bez předsudků, někdy jim moje chování dokonce přišlo vtipné, a dalo by se říct, že jsem v kolektivu byla oblíbená. Zlom nastal na základní škole při nástupu do šesté třídy. Bylo mi dvanáct, a ještě jsem ani náznakem netušila, že můj školní rozvrh nebude jediná změna, která mě od teď čeká…

Kapverdská smažící pánev, peklo na ostrově - napsal Petr Janša

Kapverdy se nacházejí v torpech u západního pobřeží Afriky

V srdci Kapverdských ostrovů, kde neúnavně pálí tropické slunce, se ukrývá místo, o kterém turisté nemají ani zdání, místo děsivého utrpení – koncentrační tábor na ostrově Santiago. Jeho cílem bylo psychicky zdeptat a fyzicky vyhladit portugalské a africké odpůrce portugalského diktátora Salazara.

„Tábor pomalé smrti“ zbudovaný v roce 1936 ve vesnici Chão Bom u obce Tarrafal skrýval  jednu z nejděsivějších a nejbrutálnějších mučících místností v novodobé historii – „Smažící pánev“.

El Chupacabra - napsala Alena Zouvalová

Už to bude skoro pět let, co se Jan zabývá kryptozoologií a jeho největší fascinaci nebudí Yetti nebo Lochnesska, ale kryptyd zvaný chupacabra. Jde se o malého psovitě vyhlížejícího tvora, avšak s ostrými zuby kterým se vám jako upír může zahryznout do krku, aby vám vysál všechnu krev. To se aspoň říká. A Jan je přesvědčený, že už je blízko průlomovému objevu. Proto se vydal do pohoří Karadany v latinské Americe. Dopátral se tomu, že právě tam jako první na světě dokáže existenci chupacabry.

Fesťák na pláži v africkém stylu napsal - Petr Janša

Hudební festival v malebném městečku Santa Maria na kapverdském ostrově Sal je každoročním vrcholem oslav patronky ostrova, Nossa Senhora de Piedade, které připadá na 15. srpen. Jedinečné atmosféry, kde místo divoké africké hudby, drog, sexu a dekadence, naleznete pečlivě organizovanou kulturní akci.

Kapverďané dokáží nabídnout takovou úroveň, že by mohla inspirovat nejednoho pořadatele našich domácích festivalů.

Fígl - napsala Marie Rysová

Když jsem byla malá, každý rok v létě jsem se nejvíce těšila na druhý červencový víkend. U nás na vesnici se totiž v tuhle dobu pořádaly vyhlášené hrnčířské trhy a jelikož se z výdělku žilo po celý rok, byla to vždy velká sláva. Pro hojnost návštěvníků se sjeli různí kejklíři a umělci z okolí a snažili se zaujmout svými kousky. Tentokrát událost navštívila nová atrakce.

Po stopách splněných přání - napsala Markéta Fuková

Jakmile vlak s hlasitým skřípěním zastavil na nástupišti, doběhla zadýchaná Jana. Spicha u pokladen nestihla. Zaspala. Ale Zuzku, Janinu kolegyni, jsem při čekání na domluveném místě nemohla nepoznat, přestože jsem ji znala jen z Janina vyprávění. Vášnivá čtenářka zopakovala Jana několikrát, když jsme plánovaly dnešní časně letní výpravu do brdských lesů. Zuzčin vzhled i chování dokonale odpovídaly mojí představě. Tlustá skla brýlí skrývala unavené oči, schoulená ramena dávala tušit, že se na lidmi přeplněném nástupišti necítí dobře a v rukou svírala rozečtenou knihu. Několik vteřin si soustředěně prohlížela mou plátěnou tašku s botanickým znázorněním kopřivy, než ke mně přistoupila. Nebylo pochyb, že jí se zase Jana zmínila o mé lásce k léčivým bylinkám, jejich sběru, sušení a přípravě odvarů a výluhů.

Boj o holý život, orgie i setkání se žralokem - napsal Petr Janša

Plánujete pobyt na Kapverdách? Nenechejte si ujít pozorování karet, které jako by do současnosti zabloudily z prehistorických moří. My jsme si výlet domluvili na ostrově Sal, kde ho hlavně pro Čechy a Slováky organizuje průvodce Milan, který tam s manželkou žije. Naším cílem bylo večerní pozorování, jak kareta klade vejce na pláži.

Milanovy instrukce byly jasné: černé oblečení, absolutně žádné parfémy a po celou dobu „expedice“ být naprosto potichu, abychom želvy kladoucí vajíčka co nejméně rušili při jejich vysilující činnosti.

Slaďouš Jasoň - napsala Edita Dvořáková

„Už se těším, co si dám dnes k obědu,“ mluvil sám k sobě Petr Jasoň, když se doslova valil do své oblíbené kantýny. Bůček s křenem, výpečky pěkně propečené, tlačenka s octovou zálivkou a cibulí, nebo smažák a hranolky? Jedno lepší než druhé! 

V myšlenkách už jedl svá oblíbená jídla a nesměla chybět sladká tečka na závěr. Velký výběr zákusků mu dával zabrat. Pravda – ani mu nevadilo, že jeho rozhodovací schopnosti jsou mírně řečeno oploštělé. Na talířek si tak s čistým svědomím dal nejen indiána, ale i punčový řez a větrník. Cestou z oběda se pokaždé stavil pro karamelovou zmrzlinu ve vaničce. Přece nebude večer u televize sedět jen tak o hladu!

Lexa - napsala Jitka Andrysová

Před nějakým časem jsem v rámci své práce vedla rozhovor s tehdejším synodním seniorem církve evangelické Danielem Ženatým. Téma bylo jasné. Daniel Ženatý byl jedním z hlavních aktérů listopadu 89 kolem Valašského Meziříčí. Debata proběhla velmi mile a lehce. Vznikl krásný dvouhodinový záznam vzpomínek především na tuto dobu. Pan Ženatý dobře věděl co je Paměť národa, a že se snažíme zachytit všechny zajímavé vzpomínky i mimo listopad. O to víc mě překvapilo setkání po roce. Šla jsem Vodičkovou ulicí a potkali jsme se. Obvykle lidi neoslovuju, ale šlo to nějak samo. Jen jsem ho pozdravila. On mě chytl za ruku a řekl: ‚S Vámi jsem chtěl mluvit! Já Vám asi neřekl, že jsem schovával sovětského dezertéra, že?' 

BARBORKA 1990 - napsal Jiří Wilson Němec

Přicházejícímu průseru obyčejně něco nasvědčuje. Vnímavější duše vytuší, že přijde. Nyní tomu nenasvědčovalo nic. Není třináctého a je pátek.

14. 45
.„Ahoj.“
„Ahoj, Ujo, jak to, že seš tu sám?“ 

Veronika je udýchaná. Vystoupila z tramvaje a vlítla jako drak do nádražního vestibulu, ale předtím už utíkala celou cestu ze sídliště na zastávku tramvají fofrem, jen aby jí oddíl neujel. 

 „Kde jsou všichni?“
„Před momentem jsem je odvedl do vagónu,“ řekl jí Ujo. „Z ostatních vedoucích tu ještě není nikdo. Holky se omluvily, a přijít by měl akorát Mirek, ale zatím nic. Mimo Mirka zbýváš už jen ty, Nolís a malá Jana. Tolik se na svoji první výpravu těšila, že by mně neodpustila, kdybychom jí ujeli. Ale to by taky musela přijít včas! No sláva, Nolís už je tu. Vlak odjíždí ve tři, ještě pár minut máme, ale bude to o držku.

Poslední čtyřka - napsala Lenka Prosecká

Příjem, nahrávka, smeč. Vítězným úderem ukončuje Michal se čtyřkou na zádech set i zápas. Kdybyste se mého bráchy zeptali, ať řekne jakékoliv číslo od jedné do desíti, vždycky by to byla čtyřka. Zkrátka jeho číslo.

Brácha odešel tam, odkud se ještě nikdy nikdo nevrátil. 

Byly jsme s ním s mamkou do jeho posledního dechu v nemocnici.