Nedělní výlet autem - napsala Renáta Ďurčová

Otec: „Můžeš si přestat hrát s tím radiem a sledovat vozovku?“
Dcera: „Já sleduju vozovku.“
Otec: „No tak ji sleduj pořádně.“
Matka (ze zadního sedadla): „Ach jo.“
Otec: „A už si přeřaď a nedus to přece.“
Dcera: „Já nic nedusím a přestaň mi do toho kafrat pořád.“
Otec: „Ale dusíš to, dej tam už tu čtyřku.“
Dcera: „Nedám, nic nedusím.“
Otec: „Dusíš to, zbytečně to dusíš.“
Dcera: „Dobře, dám tam tu čtyřku, spokojený? A už mi dej pokoj.“
Otec: „No nemůžeš to dusit…“

Silná koruna České národní bance nevoní - napsala Renáta Ďurčová

Zatímco ekonomika už zas pomalu startuje,
ČNB dál na dvacetsedmě hlídkuje.
Jak chrlí se na nás dobré zprávy,
však spotřeba roste, nezaměstnanost klesá,
průmyslu se daří, Singer na slabý růst mezd si stěžuje
  a o deflaci dál špekuluje.

Leč jak data ze staťáku praví,
našponované indexy ukazují na lepšící se zdraví.
Čekejme růst až tří procent,
a snad i rozpočtový schodek bude zkrocen.
Dál sledujme, co bude se dít,
a co bude muset ČNB s korunou dál vymyslit.

Ke korunám stromů - napsala Renáta Ďurčová

Inu, čemu osud nechtěl, stalo se tak jednou v hlubokém širém lese, že zamilovala se zaječice do veverčáka. Dny a noci nemyslela zaječice na nic než na veverčákovu hustou kštici, bujný ocas a mrštné nožky, snila o jeho hbitém těle a ladných pohybech, o kterých si mohl nechat kdejaký zajíc v okolí jen zdát.
Tu si veverčák všiml zájmu velké zaječice. Začal okukovat její hebký kožíšek, její kulatý ocásek i dlouhá ouška.
Nu což, je čas na námluvy, pomyslel si a začal leštit oříšky a svou velkou chloubu, svůj hustý bujný ocas, nejhezčí mezi veverkami široko daleko. A tak započala velká láska.

Na březích řeky - napsala Renáta Ďurčová

Tu hověl si tak jednou hlemýžď u rozbahněného břehu velké řeky a ládoval se hromadou naplaveného listí, když znenadání spatřil u protějšího břehu vykukovat krásně nablýskanou a dokonale tvarovanou šnečí ulitu. Čemu osud nechtěl, ulita patřila překrásné mladé hlemýždici.
Přes řeku začal po sobě mladý pár zamilovaně pokukovat a toužebně se jeden na druhého rozplývat. Tak netrvalo tomu dlouho a hlemýždice hlemýžďákovu lásku vyslyšela.

Ve výkladní skříni - napsala Renáta Ďurčová

Aneta Kochová,
Fakulta designu a umění v Plzni

Hašteří se šperky za výlohou výkladní skříně:
„Já mám ten nejhezčí řetízek, který zvýrazní lemování všech plesových šatů,“povídá náramek ze spodní poličky.
„Pche, naše rubínové kameny prozáří každý účes na tanečním parketu,“pyšní se sada náušnic pod vitrínou.
„A co teprve mé zirkonové zdobení, to zjemní každou ručku v rukavičce,“ čepýří se prsten vedle náušnic.